Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bojíte se čertů? Pak vám nedoporučuju poslouchat tuhle německou kapelu. Strašidelná scenérie plná draků na obalu, booklet plný rohatých pánů a fotky pětice Němců ověšených pyramidami a nábojovými pásy vám napoví...
Odpadlík z moravských Sacrist Pavel Dlabaja se přidal na Slánsku k pár spřízněným duším a další melodická blacková kapelka je na světě. Tak čím že se nás to snaží pánové a dáma oblažit?
Zvláštní slovenský samorost Richard Zajac a parta jeho kamarádů před časem vychrlila další sbírku svých melancholických apokalyptických popěvků. Skutečně popěvků...
Chcete hevík malinko řízlý melodickým blackem s nevýrazným křečovitým zpěvem a relativně moderní produkcí? Fajn – nechte si chutnat, zde jest nové album japonských „zmanipulovaných otroků“...
Inu, už je to starší záležitost, ale slib je slib. Takže jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko jménem Michael H. Andersen (Withering Surface) do hospody a potkalo kohouta Jespera Jensena (Iniquity)...
Oproti minulým dvěma demáčům se moravští Succubus na tomto CD ukazují po odchodu kytaristy Jendy v trošku jiném světle. Rozhodně mne překvapil značný posun v technickém provedení.
Není to tak dávno, co jsem téhle východoněmecké sebrance recenzoval jejich debut s klišovitým názvem Empire Of The Dead (viz SR6). Jak dnes račte vidět...
„Tajfojdi“ byli vždycky mou oblíbenou kapelou. Ačkoli po vydání svého prvního CD Ruptured Self Control načas usnuli, nastává čas dalšího šíření epidemie tyfu.
Předešlé dílko tohoto plzeňského hudebního spolku mne docela oslovilo, a proto jsem byl zvědavý, s čím se Asura a spol. vytasí po personální čistce. A hopla.
A jsou tu zase slovenští Abstract se svým instrumentálním pojetím metalu, do něhož reflektují své pocity. Docela originální banda, jen co je pravda. Když jsem je slyšel poprvé na demu Aestuum II.
Tohle jméno je prozatím poměrně neznámé, přesto si troufám říci, že o těchto Polácích brzy uslyšíme víc. Něco už o nich víte z rozhovoru v tomto čísle.
Dvanáct písniček od těchto švédských dvoutunových šílenců. A všechno je to metal... Jenže ne žádný death, thrash nebo kdovíco. Prostě tvrdá muzika s chytlavými riffy...
MOTÖRHEAD zapomínají stárnout. Ačkoli! Kdybyste se zeptali Lemmyho Killmistera, jakže to v tom životě jde, dozajista by vám odpověděl, že to už nejni jako za starejch časů.
Daniel Landa vyhlásil v devětadevadesátém roce "KONEC" své hudební kariéry. Čím dál více se věnoval závodění, na hudbu zřejmě nezbývalo času, možná v tom svoji úlohu sehrála i únava a jisté znechucení z neustálého osočování vlastní osoby.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.