DEAD SOUL TRIBE - Dead Soul Tribe
Náčelníka kmene mrtvých duší možná znáte – Devon Graves je totiž alter ego jistého Buddy Lackeyho, který získal punc kultovnosti s bandou PSYCHOTIC WALTZ.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Náčelníka kmene mrtvých duší možná znáte – Devon Graves je totiž alter ego jistého Buddy Lackeyho, který získal punc kultovnosti s bandou PSYCHOTIC WALTZ.
Klasická a metalová hudební tvorba, nebo chcete-li metalové hudební postupy a nástroje a jejich vesměs akustické klasické protějšky, se spolu čím dál tím více mazlí...
Scénu za humny naší republiky se nevyplácí podceňovat, o tom snad na téhle stránce nemá cenu sepisovat elaboráty. Ze zásilky demáčů, které jsem jednoho rána nalezl ve své poštovní urně jsem ihned a velmi chutě vylovil kotouček se sympatickým eroticko-lyrizujícím vyobrazením velebného hvozdu...
Jeff Waters je nezmar. Aby toho nebylo málo, navíc také vynikající kytarista a poměrně schopný pěvec. Přes spoustu více či méně lukrativních nabídek z řad slavnějších kolegů z branže zůstává věrný svému ANNIHILATORU a po úspěšném navázání přetržené nitě s vlastní minulostí na loňském kotoučku "Carnival Diablos" chvátá s pokračováním.
Smrt nebo sláva. Všechno nebo nic. Možná by se do jisté míry dalo polemizovat o tom, co takový název desky vlastně znamená...
Je trošku paradox, že se s „královnou progresivního rocku“ setkáváme zároveň nad první a poslední řadovou deskou, když mezi oběma proběhlo dlouhých sedm let a zpěvačka si stačila vybrat skvělé momenty převážně na čtvrté "Královně oceánu" a následujících "Tajemstvích astrologie".
Když si pozorně prohlédnete zpěvaččinu diskografii, jistě vás zarazí spousta opakujících se titulů. Pokud jsem to správně pochopil, byla původně každá firma jiná ves...
"Tak věz,s tvůro střízlivá, já okultista jsem !" -Můj hejtmane.. , MH Znáte MASTER´s HAMMER? Není to tak jisté...
Když vloni na jaře tahle smečka otvírala jedno z tradičně velmi povedených vystoupení ostravské Salamandry v pražském klubu Hells Bells, četl jsem ve tvářích přítomného a velmi hustě natěsnaného davu takový malý úžas...
Domácí deathmetalová špička, to GT nikdo neodpáře. Myslím, že slovo domácí už je v této souvislosti taky neaktuální... Již minulá deska byla dobrá, ale selfRealization je mnohem dál jak hudebně...
Na posledních dvou CD Fleshless začali ujíždět do slepé uličky, z níž se více či méně vymotali až tímhle albem. To by snad stačilo... Aha, nestačilo. Takže: Veselá titulní slovní hříčka s veselým (a už trochu trapným) obrázkem od Mr.
Banda opileckých buzerantů, kteří se tváří jako mistři světa, jsou líní jak vši a čekají, že se z nich všichni podělají... Eh, dosti předsudků, jež může člověk snadno nabýt i po krátkém čase stráveném s touto dánskou kapelou.
Tato glosa budiž brána jako první pokus o zhodnocení některého z četných domácích zinů na stránkách MetalManie.
Kult. Toto jediné jednoslabičné slovo vystihuje celou podstatu Danzigovy temné životní dráhy. Danzigova zaprodaná pekelná duše, hororová vizáž a bizarní myšlenkové zkraty textové i hudební složky jsou neklamným a příznačným poznávacím znamením tohoto satanova dítka.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.