DESPISE - Confinement In Decrepitude
Tak jsme se konečně dočkali!!! Pánové a dámy račte oslavovat... Nikoli ovšem Gagarina za rytmů Gustava Broma. Je jiný důvod - totiž první CZ kapela, která pozřela...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme se konečně dočkali!!! Pánové a dámy račte oslavovat... Nikoli ovšem Gagarina za rytmů Gustava Broma. Je jiný důvod - totiž první CZ kapela, která pozřela...
Hromadní sebevrazi SENTENCED se ve své domovině mohou bez mrknutí oka prohlásit za hvězdy (vždyť i jejich novinka okamžitě vyšplhala až na vrchol finského oficiálního žebříku – jejich Finové jim zkrátka rozumějí)...
Jako pilné včeličky jsou ti RAGE. S železnou pravidelností nás téměř rok co rok zásobují skvělými alby a pramen úžasných melodií ne a ne vyschnout. Navíc...
Královský přístav. Vskutku vznosně pojmenovali RUNNING WILD svojí čtvrtou studiovku. Ale budiž jim přáno, vždyť autorská trojice Kasparek-Moti-Becker se konečně mohla sejít při komponování a konečně se také mohla předvést v plném světle.
Je to až neuvěřitelné, ale skupina, kterou založil po prvním rozpadu ACCEPT Udo Dirkschneider, existuje již patnáct let. Ale až teď, po patnácti letech...
Nehostinný ostravský kraj upadá do tajemného ticha nečitelné budoucnosti. Zešedlá a opuštěná zákoutí zaprášených ulic se noří do soumraku, ohnuté stromy s nadějí natáčející své koruny k posledním prosvítajícím paprskům životodárného slunce a krajina umlká s pocitem nejistoty ve své chvějící se duši.
Tak se mi konečně dostala do rukou prozatím poslední (v celkovém pořadí již třetí) deska od slovenských „šílených bohů“, které si pod svá ochranná křídla nakonec vzal tuzemský label Shindy Productions.
Než jsem poznal album "Countdown To Extinction", tak jsem od Megadeth znal snad jen tři skladby a samotní Megadeth u mě figurovali v pomyslném žebříčku skupin hodně na zadních pozicích.
Přes den se dotýkají růženců a nebes, ale v noci, za zavřenými dveřmi cel, zrůdná ruka chtíče zachvacuje jejich nebohé tělesné schrány. Zmítáni bolestným chtíčem funí svoje hříšné litanie do noci...
Strašné názvy co? Přesto tohle splitko skrývá zajímavé překvapení. Tady především se na něm objevuje nová tvorba pražských IB s krystalickým zvukem, který konečně ukázal...
Jeden z nejmladších death metalových spolků této bezvýznamné planety, jejíž půda je prostoupena krví barbarských bojovníků a vzduch nasycen bratrovražednou nenávistí...
22. února 1988 vychází první a na dlouhou dobu pohříchu jediné živé album RUNNING WILD. Byla to určitě škoda...
No vida, říkám si při pohledu na cover a texty recenzovaného alba - úsměvné příběhy z pera Ivana Mládka snad našly odezvu až v daleké Skandinávii. Z temných bažin však na nás tentokráte nezaútočí Jožin...
Umělecká metalová hudební tvorba se rozpíná jako samotný vesmír. Již od „velkého třesku“ metalový hluboký a rozlehlý prostor, hustě posetý hvězdami, hvězdokupami i celými galaxiemi...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.