OBLOMOV - The Final Destination
Odpadlík z moravských Sacrist Pavel Dlabaja se přidal na Slánsku k pár spřízněným duším a další melodická blacková kapelka je na světě. Tak čím že se nás to snaží pánové a dáma oblažit?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Odpadlík z moravských Sacrist Pavel Dlabaja se přidal na Slánsku k pár spřízněným duším a další melodická blacková kapelka je na světě. Tak čím že se nás to snaží pánové a dáma oblažit?
Zvláštní slovenský samorost Richard Zajac a parta jeho kamarádů před časem vychrlila další sbírku svých melancholických apokalyptických popěvků. Skutečně popěvků...
Chcete hevík malinko řízlý melodickým blackem s nevýrazným křečovitým zpěvem a relativně moderní produkcí? Fajn – nechte si chutnat, zde jest nové album japonských „zmanipulovaných otroků“...
Inu, už je to starší záležitost, ale slib je slib. Takže jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko jménem Michael H. Andersen (Withering Surface) do hospody a potkalo kohouta Jespera Jensena (Iniquity)...
Oproti minulým dvěma demáčům se moravští Succubus na tomto CD ukazují po odchodu kytaristy Jendy v trošku jiném světle. Rozhodně mne překvapil značný posun v technickém provedení.
Není to tak dávno, co jsem téhle východoněmecké sebrance recenzoval jejich debut s klišovitým názvem Empire Of The Dead (viz SR6). Jak dnes račte vidět...
„Tajfojdi“ byli vždycky mou oblíbenou kapelou. Ačkoli po vydání svého prvního CD Ruptured Self Control načas usnuli, nastává čas dalšího šíření epidemie tyfu.
Předešlé dílko tohoto plzeňského hudebního spolku mne docela oslovilo, a proto jsem byl zvědavý, s čím se Asura a spol. vytasí po personální čistce. A hopla.
A jsou tu zase slovenští Abstract se svým instrumentálním pojetím metalu, do něhož reflektují své pocity. Docela originální banda, jen co je pravda. Když jsem je slyšel poprvé na demu Aestuum II.
Tohle jméno je prozatím poměrně neznámé, přesto si troufám říci, že o těchto Polácích brzy uslyšíme víc. Něco už o nich víte z rozhovoru v tomto čísle.
Dvanáct písniček od těchto švédských dvoutunových šílenců. A všechno je to metal... Jenže ne žádný death, thrash nebo kdovíco. Prostě tvrdá muzika s chytlavými riffy...
MOTÖRHEAD zapomínají stárnout. Ačkoli! Kdybyste se zeptali Lemmyho Killmistera, jakže to v tom životě jde, dozajista by vám odpověděl, že to už nejni jako za starejch časů.
Daniel Landa vyhlásil v devětadevadesátém roce "KONEC" své hudební kariéry. Čím dál více se věnoval závodění, na hudbu zřejmě nezbývalo času, možná v tom svoji úlohu sehrála i únava a jisté znechucení z neustálého osočování vlastní osoby.
Uběhl pouze necelý rok od doby, kdy světlo světa spatřilo debutní album norské smečky Susperia a už se na nás řítí další čirá energie metalové laviny...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.