Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem četl Radalfovu recenzi na demo CALATHEY, dozvěděl jsem se mimo jiné, jak ochotní stále dokáží být někteří z nás. Rozhodl jsem se, že si pravdivost tohoto tvrzení ověřím na vlastní kůži a vytipoval jsem si na internetu několik kapel...
Další legenda leží břichem vzhůru, další kult rozmetán v prach, další naděje pošlapány necitlivým pařátem otupělosti. Přesně to, čeho jsem se obával už v recenzi na singl krefeldských úderníků...
Zatím časově nejkratší nahrávkou v mé sbírce je demo havířovských UNDERLINE (v těsném závěsu je devatenáctiminutové demo ostravské grindcrustové legendy SOCIAL DEFORMITY).
Hledejte na severním nebi černou stálici a naleznete IMMORTAL. Tento norský zimní klenot patří do „post-bathoriovské“ vlny nordického black metalu a narozdíl od mnohých kolegů se s obdivuhodnou vytrvalostí udržuje na vrcholu popularity.
Tak tahle parta, hrající pomalejší a melodičtější variantu death metalu, se na scéně nijak výrazně neprosazuje, což je dle mého názoru škoda. Navíc její osudy jsou momntálně vcelku nejasné...
Heavy metalový nestor a nestárnoucí schíza King Diamond se vrací na scénu ruku v ruce s děvčátkem, které mu v roce 1987 vydobilo respekt a postavení na výsluní.
Právě dozněly poslední tóny z nového doslova famózního alba hudebního instrumentalisty a skladatelského genia Devina Townsenda „TERRIA“ a já zažil pocit dobře známý všem...
Kapel, které mixují koktejl heavymetalových riffů a sól s blackovými klávesami a skřehotem je stále více. Ne že by to bylo špatně, třeba vlastně vzniká nový styl.
Odchod od IRON MAIDEN Blazeovi prospěl, to je bez diskuzí. Anglický buřtík s „nemanévrovatelným“ hlasovým fondem nezahálel ani den a ihned svolal mladé a ambiciózní muzikanty...
Když jsem tuto kapelu loni v září poprvé spatřil, myslel jsem, že sleduji spolek z hodně vzdálených krajů. Udělali na mě tehdy velký dojem a já si říkal...
Nepamatujete si čirou náhodou mou recenzi na debut HAZYDECAY? Tak, SUBURBAN TERRORIST jsou přesně tím druhým příkladem HC kapel. Inspirace seskupeními typu SOULFLY...
V českých zemích se moc skupinek zabývajících se gotickým rockem zrovna nevyskytuje.O to jsem byl šťastnější, když jsem přes složitou síť odkazů objevil CALATHEu.
Na počátku bylo slovo. Ehm, totiž obal od sáčkového čaje německé provenience, na němž se skvěl onen fascinující ornament zvaný čárkový kód. Ptáte se na počátku čeho?
Jejda to je ale vydivnělý obal. Nějaký týpek v pláštěnce pobíhá po lese, eh – nějak jsem si to nestihl. Ovšem obsah cédéčka mne překvapil, a to velmi mile!
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.