UNBORN - Demo 1999
Tahle partija se dala dohromady, alespoň dle vyjádření jejího headlinera Jakuba, tím způsobem, že se čtyři týpci zmontovali v hospodě a v alkoholickém rauši se dohodli...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle partija se dala dohromady, alespoň dle vyjádření jejího headlinera Jakuba, tím způsobem, že se čtyři týpci zmontovali v hospodě a v alkoholickém rauši se dohodli...
Nová německá trash / deathová generace je vskutku neúnavná. S gustem vampýru se zahryzla do krevního oběhu veličin z rodu SLAYER a KREATOR, jako doplňková strava posloužila vzedmutá vlna severského melodického deathu göteborgské provenience a bylo zaděláno na pěkný bůgr.
A hele – zase kapela navrhuje novou škatulku, tentokrát doombeat! Fajn, asi je začnu sbírat. Doombeatem měla být minulá nahrávka této kapely, nazvaná První akt.
Pramen many ortodoxního blackmetalu pomalu ale jistě vysychá a jeho vydatnost se neúprosně snižuje. Jen velmi zdatní kuchaři jsou schopni z tenčících se zásob této životodárné suroviny navařit lahodnou krmi hodnou jazýčku zmlsaného konzumenta.
Alma mater každého rozervance, který za nocí temných jako životy prokletých básníků hledí na zjizvenou tvář Měsíce, vdechuje ponurou magii tmy, slyší vzdálené vytí vlků a skřípění vampířích rakví.
To snad ani není možné! Jorn Lande, pro mnohé velký pěvecký objev minulého roku, toho pořád nemá dost a těsně před koncem roku nás prostřednictvím firmy Fronties Records poctil svým prvním sólovým albem.
Tihle borci nejsou zas až tak neznámým tělesem, nicméně v časácích a fanzinech se o nich spíš vytrvale mlčí (až na některé čestné výjimky, že, ŠotouŠi?
V Plamenech je síla. To tihle do japonských zemí tíhnoucí Švédi ví velice dobře. Stylem by se dali nejvíc asi srovnat s CHILDREN OF BODOM, ale pozor! In Flames se nedají snadno škatulkovat...
Ve stejné době, kdy svoji novinku s názvem "Karma" do světa vypustili KAMELOT (v podstatě souhlasím s Marigoldovou recenzí, jen mi přijde trochu silná káva podepsat se pod kompozici "Forever" pouze vlastním jménem...
Kdyňští psohlavci Martyrium Christi vypsali odměnu... Jakou? Pochopitelně na dopadení Ježíše Krista „dead or alive“. Co s ním hodlají udělat je naznačeno na obale.
Po dlouhých měsících a snad i letech, po které bylo vydání tohoto kotouče avizováno, jsme se konečně dočkali a s klidným srdcem můžeme spolu s protagonisty této černé mše vzdát hold jedné z největších blackmetalových skupin.
„ANOREXIA NERVOSA odmítá neometal, Rosse Robinsona a jinou hardcorovou havěť, pacifismus a ekologii, toleranci a zradu, whiskey on the rocks, život a věčné trvání lidské rasy.
Podsvětí otevřelo své brány a vydalo poselství o mýtickém čase a o dobách, které nás čekají. Zmutovaná a neustále se měnící hvězda zazářila na naší hudební scénu nečekaným a pro mnohé těžko pochopitelným svitem.
Co se vám vybaví pod pojmem DEBUSTROL? Pokud automaticky naskakují slova jako neskutečně drtivá mašina, instrumentálně řádně promazaná, která na thrashové kořeny roubuje vlastní ksicht...
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.