ALEŠ BRICHTA - American Bull
Nevím jak jste nahlíželi na Brichtovy sólo plány v roce 1994, tedy v době kdy poprvé spatřila světlo světa prvotina "Růže pro Algernon", ale já v nich žádnou katastrofu nehledal.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevím jak jste nahlíželi na Brichtovy sólo plány v roce 1994, tedy v době kdy poprvé spatřila světlo světa prvotina "Růže pro Algernon", ale já v nich žádnou katastrofu nehledal.
Hrozivá šedočerná obloha.Převalující se kupy mračen nepropustí byť jen jediný sluneční paprsek. Hromobití. Těžký vítr si pohrává s mořskou hladinou a škodolibě posílá vlny vstříc ostrým útesům.
Jednoho krásného dne před dávnými lety, v dobách metalu zaslíbených, seděl před televizní obrazovkou jeden malý človíček a napjatě očekával začátek svého oblíbeného pořadu s exotickým názvem Tim Sykes Videoshow.
Polské produkční společnosti se činí. Nejenže do svých rozlehlých sítí chytají nadějné mladé polské spolky, jejich chtivá chapadla se natahují do oblastí na tisíce kilometrů vzdálených...
Jakýsi informační zkrat způsobil, že jsem tento kotouček pokládal za regulérního následovníka výtečné řadovky The Mission, která zamžourala do světa v roce minulém.
Asi každý ví, v jaké nezáviděníhodné situaci se ocitla nejpopulárnější česká metalová legenda v předvečer dvacátých narozenin. Zpěvák Aleš Brichta opouští kapelu...
Progrese – Inovace – Originalita , ale také Schizofrenie – Paranoia a Hysterie – jsou výrazy, jež se budou ještě dlouho pojit k počinu, do podvědomí se rychle deroucí dvojice italských maniaků...
Dlouho očekávané album švédské megastar je konečně venku! Tradičně spolehlivý label Century Media si tentokráte dal pořádně na čas. Trestuhodné neshody mezi skupinou a vydávající firmou zavinily...
Je poměrně známou skutečností, že Japonci mají až nepochopitelnou zálibu v heavymetalu, grindcoru a noise... vskutku zvláštní národ. V zásadě do té první škatulky záhadně zapadá i tamější partička s prapodivným názvem „opojná hrabivost“.
Železná panna bilancuje další ze svých triumfálních období. Na jeho začátku stála staronová sestava obestřena nejrůznějšími pochybami – nechtějí si metaloví senioři přivydělat do penze?
Soilwork are a band to watch for in the new metal millenium. Go get it!" - tak tuto větu vypustil ze svých nesmrtelných úst o novém, již čtvrtém řadovém...
Jen co jsme si oprášili paměť Louisovou vzpomínkou na "Rain Of A Thousand Flame", máme na mušce žhavou porci špagátového westernu v té správné italské (nad)produkci...
Přiznávám – mám pro ně slabost. Už v minulém čísle jste možná četli výlev mého nadšení z jejich předchozí desky Take No Prisoners... Dokonce vlastním i picture disc s bonusama!
Novojičínští Ritual mi tímhle dílkem dokázali to, čemu jsem už nevěřil – totiž že naše blacková scéna není ještě úplně v prdeli. Kromě Entrails mne totiž v tohle stylu už pěkně dlouho nic nezaujalo (poslední Sorath jsem neslyšel).
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.