ROK ĎÁBLA - Jaromír Nohavica & Čechomor
Nemám rád písničkové soundtracky! Už jsem to na našich stránkách několikrát opakoval - jsou převážně ušité horkou jehlou, splácané každý pes jiná ves...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemám rád písničkové soundtracky! Už jsem to na našich stránkách několikrát opakoval - jsou převážně ušité horkou jehlou, splácané každý pes jiná ves...
Nebudeme chodit kolem horké kaše. RUNNING WILD vždy byli hlavně Ralf Kasparek, řečený Rock´n´Rolf. Spoluhráče střídal častěji než ponožky a třebaže některé občas pustil i k lizu (dejme tomu dávného kytaristu Majka Mottiho)...
Všudybyl Peter Tätgren se zklidnil. Ale pamětníci metalových časů ne tak dávných si dozajista vzpomenou, kterak Peter zvládal produkovat, muzicírovat s HYPOCRISY...
Před nedávnem jsem si v glose na novinku DREAM THEATER povzdychl, že ač je tato dosti kontroverzním dílkem a v řadách fanoušků jistě rozpoutá nejednu ostrou diskusi...
V mém hlubokém podvědomí stále rezonuje ta nádherně melancholicky ponurá atmosféra „Wildhoney“. A tak když jsem zaslechl, že nový počin švédských (kdysi) náladotvůrců TIAMAT by měl směřovat právě do míst...
Ouha... proč sakra úvodní skladba těhle Slováků najednou maně připomíná táhlé deklamovánky Bolt Thrower z 4th Crusade? Ale je to jen nádech, pak už tohle kvarteto sune opět svůj střednětempý deathmetal s nádechy thrashe i blacku...
Je naprosto jasné, že brilantní živák Closure byl skutečně zavíračkou druhdy doom metalového kvelbu. THEATRE OF TRAGEDY se zamilovali do čirého elektronického ruchu a na albu Musique plnohodnotně předvedli...
V raných devadesátých letech dali světu žánr, který známe pod visačkou „viking metal“ a o pár let později ho dotáhli k dokonalosti epickým klenotem Eld.
Co má člověk psát o jedné ze svých navýsost oblíbených kapel, aby si vyloženě nesral do huby a nevypadalo to blbě? Tak uvidíme, no... První, co uvidíte...
Proklínaná i uznávaná klatovská partička Promises se po dvou kvalitních demáčích dočkala CD. Už nečekejte onen typický paradiselostovský doom se melodičtějším vokálem.
Nejznámější personou této americké metalové grupy je bezesporu kytarový mohykán David T. Chastain. Pamětníci si dozajista vzpomenou přinejmenší na kombo CHASTAIN...
Tedy nevím, proč si němečtí Nyctophobic musejí vymýšlet tak debilní obaly. Na War Criminal byla fotka vojáků, na Insects jsou (pochopitelně) brouci. I v bookletu je jich plno.
Když deathmetalová kapela nazývá své skladby např. Daddy‘s Love, působí to přinejmenším prapodivně. Tak je to i s první kapelou na tomto splitku. Absurd Conflict ze Sebranic u Boskovic se po demu Hopeless Despair dopracovali od „village deathu“ k jisté formě melodického deathmetalu s mnoha kytarovými vyhrávkami.
Když jsem četl Radalfovu recenzi na demo CALATHEY, dozvěděl jsem se mimo jiné, jak ochotní stále dokáží být někteří z nás. Rozhodl jsem se, že si pravdivost tohoto tvrzení ověřím na vlastní kůži a vytipoval jsem si na internetu několik kapel...
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.