Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jména Günther Theys a Jan „Örrki“ Yrlund jsou do metalových análů nesmazatelně vryta pod hlavičkou středověkých černokněžníků ANCIENT RITES, s nimiž se i v roce minulém postarali o pěkný povyk svým doposud nejvyzrálejším počinem Dim Carcosa.
Začátek neveselý, v duši sychravo. Můj první dojem ze znovuzrození brazilské ANGRY (ne kávy, i když taková dobrá brazilská kávička, nemá někdo chuť?) byl totiž...
Já jsem to tušil! Já jsem věděl, že to Martin Schirenc nevydrží a vydá se s krumpáčem na vídeňský hřbitov a započne se exhumačními pracemi. Šlo to jistě ztuha...
Ne, nelekejte se! V tomto případě skutečně nejde o regulérního následovníka kotoučku "Dawn Of Victory" z loňského roku. Ale už jsme to probírali několikrát - v dnešní uspěchané době je třeba neustálého opakování a připomínání.
Co jiného nežli Černou pečeť měl by metalista – patriot vzývat coby předčasný příchod (ne)svátků? Která jiná kapela zasloužila by si tolik slin nedočkavosti...
DOMINE jsou další ze stále sílící smečky špagetožroutů, vyznávajících heroický speed metal... Narozdíl od poměrně početné frakce těch, kteří se svojí tvorbou vystavují posměchu a všem možným plesnivějícím pochutinám se však v tomto případě jedná o kapelu...
Jezuskonte, ten dobytek Luttinen je zpátky i s nukleárním stádem blasfemizujících notorů. To se zase všeliké křesťanstvo světové posere!
Když jsem si tak jednoho dne pročítal diskuse na Metalmanii, tak mě zaujala žádost jednoho fanouška, který si přál recenzi na album skupiny Lost Horizont.
Tahle kapela mi byla doporučena sympatickým párem metalových fandů v Rock Café... A poněvadž člověk jako já (stále) věří krásným dívčím očím, při nejbližší možné příležitosti jsem si zaopatřil poslední počin tohoto německého seskupení.
Pancéřová stálice britského death metalu nemá rozhodně žádné nutkání předvádět cokoli, co by zavánělo evolucí, či dokonce revolucí. Navzdory téměř patnáctiletému působení na scéně si valí ten svůj těžkotonážní metal pevně a odhodlaně coby brouk hovnivál svou kouli.
Když řeknu, že tato skupina pochází z Německa, většina z vás, kteří skupinu neznají si jistě o jejich hudebním stylu pomyslí své. Je třeba, ale říct že Pink Cream nehrají melodický speed metal...
Kdeže by byl nejmelancholičtější metalový styl, nebýt Mé umírající nevěsty? Čert ví, ale kdyby byli na doomové scéně jen a pouze tihle poslední Mohykáni...
Švédská metalová legenda ENTOMBED kráčí za svou Ranní hvězdou skrze oponu času až do krajin, kde ze země raší deathové a trashové kořeny. Kdo by se chtěl mermomocí dopátrat...
Drtiví přisluhovači lorda Vadera opět přichází, aby roznesli na kopytech všechny sráče, kteří tvrdí, že hrají death a jejich hlásky lze s přitom s lehkým srdcem přirovnat k fistulce.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.