MEZARKABUL - Unspoken
Turecko není rozhodně zemí, která by proslula žírnými metalovými inkubátory. Vpodstatě znám jen jedinou tureckou sebranku – PENTAGRAM. Že neumím počítat?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Turecko není rozhodně zemí, která by proslula žírnými metalovými inkubátory. Vpodstatě znám jen jedinou tureckou sebranku – PENTAGRAM. Že neumím počítat?
Člověku je občas smutno, když se zamyslí nad tím, kolik fantastické hudby se z rozličných důvodů vyhne jeho uším. Někdy prostě musí zapracovat náhoda...
V českých malebných krajích, i přes slušný počet nadprůměrných souborů , nacházíme spousty kapel hrajících vesměs podprůměrnou hudbu. No vlastně ani ne tak podprůměrnou...
Krefeldští Strážci se propadli do vlastního světa. Už poslední řadovka "Nightfall In Middle-Earth" o tom hovořila jasnou řečí. Nepřeberné množství hlasů...
Vida vida, co nám z druhdy kovaříčků BRAINSTORM vyrostlo za muskulaturní úderníky! Má – li v Německu nějaká kapela pověst srovnatelnou s metalurgickými hvězdami PRIMAL FEAR...
AGATHODAIMON představují v zaprášených grimoárech temných šéfkuchtíků skutečně delikatesní gothic – blackovou pochoutku, kterou pravý labužník staví i nad načinčané krvavé dortíčky Cradle Of Filth a Dimmu Borgir.
U všech Krutých, jaké štěstí, že ani ostentativní nezájem labelů neodradil českobrodské metalové seskupení Cruel Barbarian od vydání nového materiálu.
“Tak nám SEPULTURA vstala z mrtvých!”, pravil jsem si po několikerém poslechu nadepsaného záseku jihoamerické thrashové legendy. Mnozí ji už už pohřbívali (včetně mne)...
SNOVÉ DIVADLO nám servíruje další živý chod progresivního metalu, ovšem exkluzivní třícédéčková záležitost neměla vůbec lehký porod. Z všeobecně známých...
Spolek lomozivých germánských vagantů si to šine světem a pod zamaštěnými plášti ukrývá již třetí „rockovatý“ počin. Dávno minuly ty časy, kdy tohle seskupení vandrovalo po evropských hradech i klubech pouze se středověkými nástroji.
Kdo by to byl tušil, že se němečtí metaloví „klasicisté“ dohrabou až za oceán a v Mexiku, v zemi, která sotva mohla poznat taje a kouzla renesanční a středověké hudby...
Od nového počinu legendárních Hrobníků můžeme očekávat všechno možné, jenom né změnu stylu. Jejich propracovaný power metal musí každý fanoušek na první poslech ihned poznat.
Takováhle živá vystoupení prý skupina pořádá pro své věrné fanoušky pravidelně. Na jedno dorazil i početný zástup z „nejmenované“ hudební společnosti...
Stýskalo se vám po odbarvené blonďaté mařeně pana Byfforda? Pokud teď spokojeně kýváte, dočkali jste se, protože klasika se vrací na plátna kin, klasika se vrací v těžce kovových důchodkách i do vašich CD přehrávačů.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.