FLESHLESS - Abhorrence Of Cadaveric
Fleshless – všichni je známe. Nepřekvapili příliš minulým CD Grindgod, které se mi upřímně řečeno zase tak moc nelíbilo. Na vině byl hlavně automat. Nezvykl jsem si a zvykat nebudu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fleshless – všichni je známe. Nepřekvapili příliš minulým CD Grindgod, které se mi upřímně řečeno zase tak moc nelíbilo. Na vině byl hlavně automat. Nezvykl jsem si a zvykat nebudu.
Bruno minulé září udeřil se svou první fullenght fošnou, ze které jste mohli něco nakousnout už na eponymním MCD. Přibyly songy navíc, namísto Radka je tu kytara Hireho a za škopky opět Pegas.
Kontrastříci na nás vyplivli semeno, které mnohé překvapilo svou, dejme tomu, novátorskou koncepcí.a oboupohlavností, i když se původně mělo jmenovat Unisex.
Tak tohle CD točím v poslední době ve svém přehrávači nejčastěji. Řeknete si jak to, když většinou poslouchám death. Jo, to je fakt, jenže Love History mne prostě posadili na prdel.
Tak tohle mne dostalo! Disinter jsou velmi stará banda z Chicaga, vznikli už roku 1990. Paradoxně tohle je jejich první oficiální CD. Docela se načekali...
Už je to nějaký pátek, co německá firmička Cudgel vydala nové CD německých deathers Cerebrocide. Tihle pánové jsou jednou z těch mnoha německých smeček...
Skutečnou lahůdku pro milovníky těchto italských grindových šílenců připravilo Obscene prod.! Po raritním tribute počinu Falafel Grind zde Čurby servíruje „vše podstatné z let 1997-2000“...
Dlouho, předlouho museli čekat stříberští Coward čekat na vydání této placičky. Mám jen obavu, že opět nezvolili správnou firmu, ale uvidíme. Od nahrání tohoto materiálu uplynula dost dlouhá doba (květen 1999)...
Všeobecně známým trendem metalových kapel je fakt, že s přibývajícími deskami kapela postupně ubírá na nasazení a její celkový projev se stává stále méně a méně extrémním.
Marduk je na černě-metalové scéně pojem. Drhnou pořád a pořád tu samou písničku (či spíš mantru pro satana), drží se svých black metalových kořenů (které pomáhali vytvářet) jako pijavice něčí kůže a rozhodně to nemíní měnit.
Bývalé hrdlo německých Dýní Michael Kiske je zpátky. O něco těžší, s kraťoučkým ježečkem na hlavě, bez velkého humbuku se nám před koncem roku vytasil s druhou sólovou deskou.
Napálím to hezky zostra – FALCONER natočili nejen výtečné heavy metalové album, ale navíc album originální. Pokud vám to po převažující průtrží žluklých odvarů a velkohubých vykradaček zní jako oxymóron...
Tahle partička už nějakou dobu kalí vody pražské scény. Svým koncertním řáděním si získala slušnou proslulost a už nejednoho z nás přiměla k volání po studiové nahrávce.
Jedním z posledních počinů gothic rockové skupiny XIII. století byla demo VHS After midnight, kterou vyrobil HERETIC RECORDS.Na rozdíl od předchozích třech videokazet - na kterýh mimo jiné nalezneme klipy...
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.