SUBWAY TO SALLY - Herzblut
Poprvé jsem o SUBWAY TO SALLY slyšel v souvislosti s albem "Oui Avant-Garde A Change" dnes již zřejmě polorozpadlých britských průkopníků SKYCLAD, na kterém spolupracovali v coveru "Come On Eileen".
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poprvé jsem o SUBWAY TO SALLY slyšel v souvislosti s albem "Oui Avant-Garde A Change" dnes již zřejmě polorozpadlých britských průkopníků SKYCLAD, na kterém spolupracovali v coveru "Come On Eileen".
Banda tohoto jména mělo doslova a do písmene raketový start, neboť se pyšnila přízviskem all-star. Popravdě, jejich Chapter One bylo lehce nadprůměrným hevíkovým zářezem...
Když v osmdesátých letech vyšla první dvě klasická alba "Prachového anděla", reagovala velmi pružně a s příslovečnou německou sveřepostí na tehdy populární thrash-speedovou vlnu...
Víte jakou má kadenci Nick Barker? Tatatatata! A většinou mnohem vyšší! Proč začínám Nickem Barkerem (DIMMU BORGIR)? Inu proto, že špičkový bubeník (potažmo výkonný automat) je základním stavebním kamenem každé skupiny...
Nemám rád písničkové soundtracky! Už jsem to na našich stránkách několikrát opakoval - jsou převážně ušité horkou jehlou, splácané každý pes jiná ves...
Nebudeme chodit kolem horké kaše. RUNNING WILD vždy byli hlavně Ralf Kasparek, řečený Rock´n´Rolf. Spoluhráče střídal častěji než ponožky a třebaže některé občas pustil i k lizu (dejme tomu dávného kytaristu Majka Mottiho)...
Všudybyl Peter Tätgren se zklidnil. Ale pamětníci metalových časů ne tak dávných si dozajista vzpomenou, kterak Peter zvládal produkovat, muzicírovat s HYPOCRISY...
Před nedávnem jsem si v glose na novinku DREAM THEATER povzdychl, že ač je tato dosti kontroverzním dílkem a v řadách fanoušků jistě rozpoutá nejednu ostrou diskusi...
V mém hlubokém podvědomí stále rezonuje ta nádherně melancholicky ponurá atmosféra „Wildhoney“. A tak když jsem zaslechl, že nový počin švédských (kdysi) náladotvůrců TIAMAT by měl směřovat právě do míst...
Ouha... proč sakra úvodní skladba těhle Slováků najednou maně připomíná táhlé deklamovánky Bolt Thrower z 4th Crusade? Ale je to jen nádech, pak už tohle kvarteto sune opět svůj střednětempý deathmetal s nádechy thrashe i blacku...
Je naprosto jasné, že brilantní živák Closure byl skutečně zavíračkou druhdy doom metalového kvelbu. THEATRE OF TRAGEDY se zamilovali do čirého elektronického ruchu a na albu Musique plnohodnotně předvedli...
V raných devadesátých letech dali světu žánr, který známe pod visačkou „viking metal“ a o pár let později ho dotáhli k dokonalosti epickým klenotem Eld.
Co má člověk psát o jedné ze svých navýsost oblíbených kapel, aby si vyloženě nesral do huby a nevypadalo to blbě? Tak uvidíme, no... První, co uvidíte...
Proklínaná i uznávaná klatovská partička Promises se po dvou kvalitních demáčích dočkala CD. Už nečekejte onen typický paradiselostovský doom se melodičtějším vokálem.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.