BORKNAGAR - Empiricism
Na Empiricism jsem si původně skrblil pěkně peprný žabí hlen, který by začal u prachsprostých úliteb trendu symfonického blacku, kemrózně se táhl přes roztříštěné kompozice a skončil by u melancholického vzdychání...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na Empiricism jsem si původně skrblil pěkně peprný žabí hlen, který by začal u prachsprostých úliteb trendu symfonického blacku, kemrózně se táhl přes roztříštěné kompozice a skončil by u melancholického vzdychání...
Nejmladší kultovní neometalová legenda. Tak nazývají miliony fanoušků po celém světě LINKIN PARK. Parta, která vyletěla po svém prvním a jediném albu Hybrid Theory k rockovému nebi jako šíp...
Nové album mlátičů z Los Angeles je na světě. Burton a spol. se stále drží zaběhnutého konceptu "lidé versus stroje", což je znát i z coveru cédéčka. FEAR FACTORY je jednou z velmi originálních amerických smeček...
Pán v obleku stojí na zmoklé ulici. Lampy noc prosvěcují, nad obzorem snad svítá, jeho obličej však stíní dýnko klobouku. Nevím jestli umí vyčarovat déšť...
Rekviem havraního krakoru visí nad krajem. Dusivá mlha objímá skály. Ani světlo, ani teplo. Trudný je úděl lidí, těch zablácených červů, tonoucích ve vlastní krvi a proklaté porobě neochvějné zvůli nejvyššího Boha!
Posílen o navrátilce Zakka Wylda vyráží šílenec ze země Ozz přesvědčit celý rockový svět, že ještě nepatří do železné neděle. A nutno přiznat, že albem Down To Earth rozhodně nebojuje s větrnými mlýny.
Emzácká dvojice jinodimenzionálních poutníků Cornelius / Lazare se nesmazatelně zapsala do historie black metalu jako jedni z nejpokrokovějších propagátorů avantgardního černého kovu.
Tak se člověk někdy ptá, proč ta která veličina dělá to, co dělá. Proč Paradise Lost hrají pop. Proč Lemmy chlastá (HE?). Proč Quorthon vydal Destroyer Of Worlds pod hlavičkou Bathory.
S čarodějnou chátrou Witchery jsem se poprvé střetl na pražském koncertě Moonspell a Kreator, kde konala funkci předskokanů. Dojem nebyl zrovna nejpřesvědčivější – podivný zvuk...
Marná sláva, ale symfonický drakobijec Christopher Johnsson se nenávratně ponořil za zenit svojí metalové tvorby.
Tak jak začít a rozetnout ten Gordický uzel? Snad pomůžou vzpomínky. Deskou "Vain Glory Opera" se pro fanoušky speedu vyloupla zajímavá kapela. Zněla poměrně osobitě...
Sledovat vývoj Anathemy je jedno velké dobrodružství a je – li na světě kapela, jejíž kritiky bych s radostí poslal do řiti, pak je to právě kdysi doom metalové seskupení z britských ostrovů.
Grupa germánsko - taliánských černokněžníků, ukrývající se pod jménem Graveworm, si tímto zářezem zaoblila počet vydaných alb na rovnou trojku. Já osobně rád zavzpomínám na tmavě gotický debut When The Daylight Is Gone...
Královský lov jsem na novotě Mission okusil ponejprv. Vlastně jsem po tomto albu sáhl proto, že je koncepčním příběhem na motivy milené knihy mého dětství – Marťanské kroniky Raye Bradburyho.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.