Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nová německá trash / deathová generace je vskutku neúnavná. S gustem vampýru se zahryzla do krevního oběhu veličin z rodu SLAYER a KREATOR, jako doplňková strava posloužila vzedmutá vlna severského melodického deathu göteborgské provenience a bylo zaděláno na pěkný bůgr.
A hele – zase kapela navrhuje novou škatulku, tentokrát doombeat! Fajn, asi je začnu sbírat. Doombeatem měla být minulá nahrávka této kapely, nazvaná První akt.
Pramen many ortodoxního blackmetalu pomalu ale jistě vysychá a jeho vydatnost se neúprosně snižuje. Jen velmi zdatní kuchaři jsou schopni z tenčících se zásob této životodárné suroviny navařit lahodnou krmi hodnou jazýčku zmlsaného konzumenta.
Alma mater každého rozervance, který za nocí temných jako životy prokletých básníků hledí na zjizvenou tvář Měsíce, vdechuje ponurou magii tmy, slyší vzdálené vytí vlků a skřípění vampířích rakví.
To snad ani není možné! Jorn Lande, pro mnohé velký pěvecký objev minulého roku, toho pořád nemá dost a těsně před koncem roku nás prostřednictvím firmy Fronties Records poctil svým prvním sólovým albem.
Tihle borci nejsou zas až tak neznámým tělesem, nicméně v časácích a fanzinech se o nich spíš vytrvale mlčí (až na některé čestné výjimky, že, ŠotouŠi?
V Plamenech je síla. To tihle do japonských zemí tíhnoucí Švédi ví velice dobře. Stylem by se dali nejvíc asi srovnat s CHILDREN OF BODOM, ale pozor! In Flames se nedají snadno škatulkovat...
Ve stejné době, kdy svoji novinku s názvem "Karma" do světa vypustili KAMELOT (v podstatě souhlasím s Marigoldovou recenzí, jen mi přijde trochu silná káva podepsat se pod kompozici "Forever" pouze vlastním jménem...
Kdyňští psohlavci Martyrium Christi vypsali odměnu... Jakou? Pochopitelně na dopadení Ježíše Krista „dead or alive“. Co s ním hodlají udělat je naznačeno na obale.
Po dlouhých měsících a snad i letech, po které bylo vydání tohoto kotouče avizováno, jsme se konečně dočkali a s klidným srdcem můžeme spolu s protagonisty této černé mše vzdát hold jedné z největších blackmetalových skupin.
„ANOREXIA NERVOSA odmítá neometal, Rosse Robinsona a jinou hardcorovou havěť, pacifismus a ekologii, toleranci a zradu, whiskey on the rocks, život a věčné trvání lidské rasy.
Podsvětí otevřelo své brány a vydalo poselství o mýtickém čase a o dobách, které nás čekají. Zmutovaná a neustále se měnící hvězda zazářila na naší hudební scénu nečekaným a pro mnohé těžko pochopitelným svitem.
Co se vám vybaví pod pojmem DEBUSTROL? Pokud automaticky naskakují slova jako neskutečně drtivá mašina, instrumentálně řádně promazaná, která na thrashové kořeny roubuje vlastní ksicht...
Jména Günther Theys a Jan „Örrki“ Yrlund jsou do metalových análů nesmazatelně vryta pod hlavičkou středověkých černokněžníků ANCIENT RITES, s nimiž se i v roce minulém postarali o pěkný povyk svým doposud nejvyzrálejším počinem Dim Carcosa.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.