PUNGENT STENCH - Masters Of Moral - Servants Of Sin
Já jsem to tušil! Já jsem věděl, že to Martin Schirenc nevydrží a vydá se s krumpáčem na vídeňský hřbitov a započne se exhumačními pracemi. Šlo to jistě ztuha...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já jsem to tušil! Já jsem věděl, že to Martin Schirenc nevydrží a vydá se s krumpáčem na vídeňský hřbitov a započne se exhumačními pracemi. Šlo to jistě ztuha...
Ne, nelekejte se! V tomto případě skutečně nejde o regulérního následovníka kotoučku "Dawn Of Victory" z loňského roku. Ale už jsme to probírali několikrát - v dnešní uspěchané době je třeba neustálého opakování a připomínání.
Co jiného nežli Černou pečeť měl by metalista – patriot vzývat coby předčasný příchod (ne)svátků? Která jiná kapela zasloužila by si tolik slin nedočkavosti...
DOMINE jsou další ze stále sílící smečky špagetožroutů, vyznávajících heroický speed metal... Narozdíl od poměrně početné frakce těch, kteří se svojí tvorbou vystavují posměchu a všem možným plesnivějícím pochutinám se však v tomto případě jedná o kapelu...
Jezuskonte, ten dobytek Luttinen je zpátky i s nukleárním stádem blasfemizujících notorů. To se zase všeliké křesťanstvo světové posere!
Když jsem si tak jednoho dne pročítal diskuse na Metalmanii, tak mě zaujala žádost jednoho fanouška, který si přál recenzi na album skupiny Lost Horizont.
Tahle kapela mi byla doporučena sympatickým párem metalových fandů v Rock Café... A poněvadž člověk jako já (stále) věří krásným dívčím očím, při nejbližší možné příležitosti jsem si zaopatřil poslední počin tohoto německého seskupení.
Pancéřová stálice britského death metalu nemá rozhodně žádné nutkání předvádět cokoli, co by zavánělo evolucí, či dokonce revolucí. Navzdory téměř patnáctiletému působení na scéně si valí ten svůj těžkotonážní metal pevně a odhodlaně coby brouk hovnivál svou kouli.
Když řeknu, že tato skupina pochází z Německa, většina z vás, kteří skupinu neznají si jistě o jejich hudebním stylu pomyslí své. Je třeba, ale říct že Pink Cream nehrají melodický speed metal...
Kdeže by byl nejmelancholičtější metalový styl, nebýt Mé umírající nevěsty? Čert ví, ale kdyby byli na doomové scéně jen a pouze tihle poslední Mohykáni...
Švédská metalová legenda ENTOMBED kráčí za svou Ranní hvězdou skrze oponu času až do krajin, kde ze země raší deathové a trashové kořeny. Kdo by se chtěl mermomocí dopátrat...
Drtiví přisluhovači lorda Vadera opět přichází, aby roznesli na kopytech všechny sráče, kteří tvrdí, že hrají death a jejich hlásky lze s přitom s lehkým srdcem přirovnat k fistulce.
Turecko není rozhodně zemí, která by proslula žírnými metalovými inkubátory. Vpodstatě znám jen jedinou tureckou sebranku – PENTAGRAM. Že neumím počítat?
Člověku je občas smutno, když se zamyslí nad tím, kolik fantastické hudby se z rozličných důvodů vyhne jeho uším. Někdy prostě musí zapracovat náhoda...
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.