KREATOR - Violent Revolution
Že by další kapela, popálená od plamene progresivity, chladící se ve starých dobrých jistotách? Kreatorovská výzva fanouškům nesla jméno Endorama a přeze všechny mouchy to bylo album odvážné...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že by další kapela, popálená od plamene progresivity, chladící se ve starých dobrých jistotách? Kreatorovská výzva fanouškům nesla jméno Endorama a přeze všechny mouchy to bylo album odvážné...
Jméno Arjena Lucassena je již několik let pevně spjato se jménem skupiny (no spíše one-man projektu) AYREON. Všichni zasvěcení jistě odsouhlasí, že nejpozději od geniálního příběhu "Into The Electric Castle" z osmadevadesátého roku...
Uplakaný harlekýn Tilo a jeho sličná diva Anna nás znovu zvou na procházku Údolím slz. Musím přiznat, že špacír jejich posledním albem Elodia na mně podnes zanechal hluboké jizvy a vyvolal nemalou náklonost k podivnému zjevení na hudební scéně...
Pamatujete na zlaté časy thrashingu? Vládly kapely ostré jak břitva, kdo neměl stahováky a nábojové pásy alespoň ve třech řadách, ten jako by nebyl. Jména amerických veličin jako SLAYER...
Italské seskupení Stormlord světe div se netepe rychlý, nýbrž černý kov. Není to žádný zázrak, nebo spalující blesk, nicméně soudě podle EP Curse Of Medusa...
Apoštolové temného trůnu dál zatvrzele drhnou své zemité evangelium! Jásejme, Fenriz a Nocturno Culto, tito nesvatí mistři severního větru, přinášejí z náruče matky Severu další mrazivou epištolu – epištolu plnou zatroleně neprogresivního...
Bratrské duo Matte a Erik Anderssonovi umějí i zahnívající smrtku ověsit kvítím. Pravda, kvítím hřbitovním, ale že tyhle funebrální výhonky voní stejně omamně...
“Jak měli Ocean Machine blízko k Vodě, tak bude mít Terria blízko k Zemi...” Tak pravil nikoli Zarathustra, nýbrž Devin Townsend - visionář, experimentátor...
Hmmm... StormHammer, copak asi budou hrát? Speed metal? No ne, tak tomu říkám překvapení! Země původu - Německo. Překvapení. Obal - zátiší s mečem. Překvapení.
Dělám kravál, tudíž jsem - filozofie anglických deatherů Benediction v kostce. Jak prosté! Darren Brookes sepsal kytici úderných riffů, Andy Sneap je svojí tradičně pikantní produkční bruskou naostřil a Organizovaný chaos mohl zvesela propuknout.
Taky máte v poslední době pocit, že progresivní rock, metal, nebo jak tomu chcete říkat, hraje vlastně jen hrstka lidí, kteří se mezi sebou porůznu druží...
Asi takhle. Poprvé si mi to mohlo líbit, překvapivý projekt a docela povedený. Podruhé už byla nastavovaná kaše znát, ale ještě stále to docela šlo. No a do třetice všeho dobrého?
Americká formace Jag Panzer patří už k ostříleným veteránům power metalové scény. Takže asi dobře ví, jak těžké je dnes přinést do metalové mlýnice mouku...
Pomalu začínám zvažovat zavedení šablon na recenze. Proč? Protože opakovat pořád dokola jednu a tu samou písničku o tom, kterak některé kapely hrají jednu a tu samou písničku - a považte...
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.