CALATHEA - Wish Thinking
V českých zemích se moc skupinek zabývajících se gotickým rockem zrovna nevyskytuje.O to jsem byl šťastnější, když jsem přes složitou síť odkazů objevil CALATHEu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V českých zemích se moc skupinek zabývajících se gotickým rockem zrovna nevyskytuje.O to jsem byl šťastnější, když jsem přes složitou síť odkazů objevil CALATHEu.
Na počátku bylo slovo. Ehm, totiž obal od sáčkového čaje německé provenience, na němž se skvěl onen fascinující ornament zvaný čárkový kód. Ptáte se na počátku čeho?
Jejda to je ale vydivnělý obal. Nějaký týpek v pláštěnce pobíhá po lese, eh – nějak jsem si to nestihl. Ovšem obsah cédéčka mne překvapil, a to velmi mile!
Tahle partija se dala dohromady, alespoň dle vyjádření jejího headlinera Jakuba, tím způsobem, že se čtyři týpci zmontovali v hospodě a v alkoholickém rauši se dohodli...
Nová německá trash / deathová generace je vskutku neúnavná. S gustem vampýru se zahryzla do krevního oběhu veličin z rodu SLAYER a KREATOR, jako doplňková strava posloužila vzedmutá vlna severského melodického deathu göteborgské provenience a bylo zaděláno na pěkný bůgr.
A hele – zase kapela navrhuje novou škatulku, tentokrát doombeat! Fajn, asi je začnu sbírat. Doombeatem měla být minulá nahrávka této kapely, nazvaná První akt.
Pramen many ortodoxního blackmetalu pomalu ale jistě vysychá a jeho vydatnost se neúprosně snižuje. Jen velmi zdatní kuchaři jsou schopni z tenčících se zásob této životodárné suroviny navařit lahodnou krmi hodnou jazýčku zmlsaného konzumenta.
Alma mater každého rozervance, který za nocí temných jako životy prokletých básníků hledí na zjizvenou tvář Měsíce, vdechuje ponurou magii tmy, slyší vzdálené vytí vlků a skřípění vampířích rakví.
To snad ani není možné! Jorn Lande, pro mnohé velký pěvecký objev minulého roku, toho pořád nemá dost a těsně před koncem roku nás prostřednictvím firmy Fronties Records poctil svým prvním sólovým albem.
Tihle borci nejsou zas až tak neznámým tělesem, nicméně v časácích a fanzinech se o nich spíš vytrvale mlčí (až na některé čestné výjimky, že, ŠotouŠi?
V Plamenech je síla. To tihle do japonských zemí tíhnoucí Švédi ví velice dobře. Stylem by se dali nejvíc asi srovnat s CHILDREN OF BODOM, ale pozor! In Flames se nedají snadno škatulkovat...
Ve stejné době, kdy svoji novinku s názvem "Karma" do světa vypustili KAMELOT (v podstatě souhlasím s Marigoldovou recenzí, jen mi přijde trochu silná káva podepsat se pod kompozici "Forever" pouze vlastním jménem...
Kdyňští psohlavci Martyrium Christi vypsali odměnu... Jakou? Pochopitelně na dopadení Ježíše Krista „dead or alive“. Co s ním hodlají udělat je naznačeno na obale.
Po dlouhých měsících a snad i letech, po které bylo vydání tohoto kotouče avizováno, jsme se konečně dočkali a s klidným srdcem můžeme spolu s protagonisty této černé mše vzdát hold jedné z největších blackmetalových skupin.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.