IMMORTAL TEARS - Lasombra: The Heart of Darkness
V českých malebných krajích, i přes slušný počet nadprůměrných souborů , nacházíme spousty kapel hrajících vesměs podprůměrnou hudbu. No vlastně ani ne tak podprůměrnou...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V českých malebných krajích, i přes slušný počet nadprůměrných souborů , nacházíme spousty kapel hrajících vesměs podprůměrnou hudbu. No vlastně ani ne tak podprůměrnou...
Krefeldští Strážci se propadli do vlastního světa. Už poslední řadovka "Nightfall In Middle-Earth" o tom hovořila jasnou řečí. Nepřeberné množství hlasů...
Vida vida, co nám z druhdy kovaříčků BRAINSTORM vyrostlo za muskulaturní úderníky! Má – li v Německu nějaká kapela pověst srovnatelnou s metalurgickými hvězdami PRIMAL FEAR...
AGATHODAIMON představují v zaprášených grimoárech temných šéfkuchtíků skutečně delikatesní gothic – blackovou pochoutku, kterou pravý labužník staví i nad načinčané krvavé dortíčky Cradle Of Filth a Dimmu Borgir.
U všech Krutých, jaké štěstí, že ani ostentativní nezájem labelů neodradil českobrodské metalové seskupení Cruel Barbarian od vydání nového materiálu.
“Tak nám SEPULTURA vstala z mrtvých!”, pravil jsem si po několikerém poslechu nadepsaného záseku jihoamerické thrashové legendy. Mnozí ji už už pohřbívali (včetně mne)...
SNOVÉ DIVADLO nám servíruje další živý chod progresivního metalu, ovšem exkluzivní třícédéčková záležitost neměla vůbec lehký porod. Z všeobecně známých...
Spolek lomozivých germánských vagantů si to šine světem a pod zamaštěnými plášti ukrývá již třetí „rockovatý“ počin. Dávno minuly ty časy, kdy tohle seskupení vandrovalo po evropských hradech i klubech pouze se středověkými nástroji.
Kdo by to byl tušil, že se němečtí metaloví „klasicisté“ dohrabou až za oceán a v Mexiku, v zemi, která sotva mohla poznat taje a kouzla renesanční a středověké hudby...
Od nového počinu legendárních Hrobníků můžeme očekávat všechno možné, jenom né změnu stylu. Jejich propracovaný power metal musí každý fanoušek na první poslech ihned poznat.
Takováhle živá vystoupení prý skupina pořádá pro své věrné fanoušky pravidelně. Na jedno dorazil i početný zástup z „nejmenované“ hudební společnosti...
Stýskalo se vám po odbarvené blonďaté mařeně pana Byfforda? Pokud teď spokojeně kýváte, dočkali jste se, protože klasika se vrací na plátna kin, klasika se vrací v těžce kovových důchodkách i do vašich CD přehrávačů.
Na Empiricism jsem si původně skrblil pěkně peprný žabí hlen, který by začal u prachsprostých úliteb trendu symfonického blacku, kemrózně se táhl přes roztříštěné kompozice a skončil by u melancholického vzdychání...
Nejmladší kultovní neometalová legenda. Tak nazývají miliony fanoušků po celém světě LINKIN PARK. Parta, která vyletěla po svém prvním a jediném albu Hybrid Theory k rockovému nebi jako šíp...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.