AXXIS - Eyes Of Darkness
Ti už jiní nebudou. Někteří teď jásají, zbytek světa si jen útrpně povzdechne. Němečtí AXXIS se vskutku od svých počátků téměř nevyvíjejí. Samozřejmě...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ti už jiní nebudou. Někteří teď jásají, zbytek světa si jen útrpně povzdechne. Němečtí AXXIS se vskutku od svých počátků téměř nevyvíjejí. Samozřejmě...
Křečovitě se svíjet v plamené výhni a řvát až i nebe zapláče. Tančit poslední waltz s rohatým. Plavat v řece temné beznaděje. Projít metalové peklo. Nezávadná nálepka “progresivní epický metal” ani zbla nevystihuje...
Apokalyptický soundtrack k etnologovu propadnutí mocnostem pekelným. Toť asi nejvíce vyčerpávající charakteristika, jakou jsem schopen zplodit k tématu “nové album Hollenthon”.
Podle všeho je Perfektní rovnováha již čtvrtou řadovou deskou anglicko - americké bandy. Předchozí tři jsem neslyšel, takže můžu jen těžko posoudit, nakolik se jejich výraz posunul...
Píšu tuhle recenzi a vlastně vůbec netuším, jestli to bude k něčemu dobré. Přece jen metalová stránka, už podle kovem zvonícího názvu, má svá nepsaná pravidla a zákony.
Finská speedová omladina narukovala na scénu věru velmi razantně a solidně se etablovala povedenou prvotinou Ecliptica. Nic novátorského, pouze 24 - karátový speed metal s pořádnou dávkou jinošské mízy.
Nová deska skupiny Gamma Ray je mezi příznivci skupiny velmi očekáváná. Už v průběhu nahrávání skupina poustěla do světa informace, že končí se svým pojetím metalu...
Gandalf jest bělovousý čaroděj s hustým obočím, známý z díla J. R. R. Tolkiena. Nebo taky metalová kapela, která s fantasy nemá vůbec nic společného. Kontrolní dotaz - jak poznáte finskou kapelu?
Překvapení! A příjemné, dodávám. Rozhodně jsem od Nikoly (natož od Šuhaje nebo Loupežníka) nic podobného nečekal. I když už výčet hostí, kde dominují jména jako Glenn Hughes...
Hoj, duchové hvozdů, juž vás slyším výti v korunách stromů... A mezi kmeny staletými duní roh a zní volání - TRÓLLÉCH!!! Duše zmučená pravidelným klokotem civilizačních soukolí se ráda uchyluje do lůna matky přírody.
Tak viděj, pane závodčí, takhle se dělaj živáky; stačilo by na úvod, doprostřed frknout playlist, nakonec zakulatit hodnocení a recenze hotová. Jak jednoduché a prosté...
Roztrhl se nám pytel s koncepčními dílky, kde účinkuje celá řada zpěváků. A budou-li všechna stejně kvalitní jako kupříkladu nedávno recenzovaný "Nostradamus" Nikolo Kotzeva...
Supreme Majesty jsou ze Švédska (odkud odjinud také) a hrají melodický speed metal (co jiného také, že). Nálepka na přebalu jejich debutního CD praví “STRATOVARIUS meets EDGUY” a já pravím kurvadrát!
Erik Rutan vyhlásil válku metalovému konzervativismu! Už samotná zpráva, že kytarista legendy legend - amerických deatherů Morbid Angel - chystá novou kapelu...
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.