FEAR FACTORY - Digimortal
Nové album mlátičů z Los Angeles je na světě. Burton a spol. se stále drží zaběhnutého konceptu "lidé versus stroje", což je znát i z coveru cédéčka. FEAR FACTORY je jednou z velmi originálních amerických smeček...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nové album mlátičů z Los Angeles je na světě. Burton a spol. se stále drží zaběhnutého konceptu "lidé versus stroje", což je znát i z coveru cédéčka. FEAR FACTORY je jednou z velmi originálních amerických smeček...
Pán v obleku stojí na zmoklé ulici. Lampy noc prosvěcují, nad obzorem snad svítá, jeho obličej však stíní dýnko klobouku. Nevím jestli umí vyčarovat déšť...
Rekviem havraního krakoru visí nad krajem. Dusivá mlha objímá skály. Ani světlo, ani teplo. Trudný je úděl lidí, těch zablácených červů, tonoucích ve vlastní krvi a proklaté porobě neochvějné zvůli nejvyššího Boha!
Posílen o navrátilce Zakka Wylda vyráží šílenec ze země Ozz přesvědčit celý rockový svět, že ještě nepatří do železné neděle. A nutno přiznat, že albem Down To Earth rozhodně nebojuje s větrnými mlýny.
Emzácká dvojice jinodimenzionálních poutníků Cornelius / Lazare se nesmazatelně zapsala do historie black metalu jako jedni z nejpokrokovějších propagátorů avantgardního černého kovu.
Tak se člověk někdy ptá, proč ta která veličina dělá to, co dělá. Proč Paradise Lost hrají pop. Proč Lemmy chlastá (HE?). Proč Quorthon vydal Destroyer Of Worlds pod hlavičkou Bathory.
S čarodějnou chátrou Witchery jsem se poprvé střetl na pražském koncertě Moonspell a Kreator, kde konala funkci předskokanů. Dojem nebyl zrovna nejpřesvědčivější – podivný zvuk...
Marná sláva, ale symfonický drakobijec Christopher Johnsson se nenávratně ponořil za zenit svojí metalové tvorby.
Tak jak začít a rozetnout ten Gordický uzel? Snad pomůžou vzpomínky. Deskou "Vain Glory Opera" se pro fanoušky speedu vyloupla zajímavá kapela. Zněla poměrně osobitě...
Sledovat vývoj Anathemy je jedno velké dobrodružství a je – li na světě kapela, jejíž kritiky bych s radostí poslal do řiti, pak je to právě kdysi doom metalové seskupení z britských ostrovů.
Grupa germánsko - taliánských černokněžníků, ukrývající se pod jménem Graveworm, si tímto zářezem zaoblila počet vydaných alb na rovnou trojku.
Královský lov jsem na novotě Mission okusil ponejprv. Vlastně jsem po tomto albu sáhl proto, že je koncepčním příběhem na motivy milené knihy mého dětství – Marťanské kroniky Raye Bradburyho.
Že by další kapela, popálená od plamene progresivity, chladící se ve starých dobrých jistotách? Kreatorovská výzva fanouškům nesla jméno Endorama a přeze všechny mouchy to bylo album odvážné...
Jméno Arjena Lucassena je již několik let pevně spjato se jménem skupiny (no spíše one-man projektu) AYREON. Všichni zasvěcení jistě odsouhlasí, že nejpozději od geniálního příběhu "Into The Electric Castle" z osmadevadesátého roku...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.