ANOREXIA NERVOSA - New Obscurantis Order
„ANOREXIA NERVOSA odmítá neometal, Rosse Robinsona a jinou hardcorovou havěť, pacifismus a ekologii, toleranci a zradu, whiskey on the rocks, život a věčné trvání lidské rasy.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„ANOREXIA NERVOSA odmítá neometal, Rosse Robinsona a jinou hardcorovou havěť, pacifismus a ekologii, toleranci a zradu, whiskey on the rocks, život a věčné trvání lidské rasy.
Podsvětí otevřelo své brány a vydalo poselství o mýtickém čase a o dobách, které nás čekají. Zmutovaná a neustále se měnící hvězda zazářila na naší hudební scénu nečekaným a pro mnohé těžko pochopitelným svitem.
Co se vám vybaví pod pojmem DEBUSTROL? Pokud automaticky naskakují slova jako neskutečně drtivá mašina, instrumentálně řádně promazaná, která na thrashové kořeny roubuje vlastní ksicht...
Jména Günther Theys a Jan „Örrki“ Yrlund jsou do metalových análů nesmazatelně vryta pod hlavičkou středověkých černokněžníků ANCIENT RITES, s nimiž se i v roce minulém postarali o pěkný povyk svým doposud nejvyzrálejším počinem Dim Carcosa.
Začátek neveselý, v duši sychravo. Můj první dojem ze znovuzrození brazilské ANGRY (ne kávy, i když taková dobrá brazilská kávička, nemá někdo chuť?) byl totiž...
Já jsem to tušil! Já jsem věděl, že to Martin Schirenc nevydrží a vydá se s krumpáčem na vídeňský hřbitov a započne se exhumačními pracemi. Šlo to jistě ztuha...
Ne, nelekejte se! V tomto případě skutečně nejde o regulérního následovníka kotoučku "Dawn Of Victory" z loňského roku. Ale už jsme to probírali několikrát - v dnešní uspěchané době je třeba neustálého opakování a připomínání.
Co jiného nežli Černou pečeť měl by metalista – patriot vzývat coby předčasný příchod (ne)svátků? Která jiná kapela zasloužila by si tolik slin nedočkavosti...
DOMINE jsou další ze stále sílící smečky špagetožroutů, vyznávajících heroický speed metal... Narozdíl od poměrně početné frakce těch, kteří se svojí tvorbou vystavují posměchu a všem možným plesnivějícím pochutinám se však v tomto případě jedná o kapelu...
Jezuskonte, ten dobytek Luttinen je zpátky i s nukleárním stádem blasfemizujících notorů. To se zase všeliké křesťanstvo světové posere!
Když jsem si tak jednoho dne pročítal diskuse na Metalmanii, tak mě zaujala žádost jednoho fanouška, který si přál recenzi na album skupiny Lost Horizont.
Tahle kapela mi byla doporučena sympatickým párem metalových fandů v Rock Café... A poněvadž člověk jako já (stále) věří krásným dívčím očím, při nejbližší možné příležitosti jsem si zaopatřil poslední počin tohoto německého seskupení.
Pancéřová stálice britského death metalu nemá rozhodně žádné nutkání předvádět cokoli, co by zavánělo evolucí, či dokonce revolucí. Navzdory téměř patnáctiletému působení na scéně si valí ten svůj těžkotonážní metal pevně a odhodlaně coby brouk hovnivál svou kouli.
Když řeknu, že tato skupina pochází z Německa, většina z vás, kteří skupinu neznají si jistě o jejich hudebním stylu pomyslí své. Je třeba, ale říct že Pink Cream nehrají melodický speed metal...
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.