MY DYING BRIDE - The Dreadful Hours
Kdeže by byl nejmelancholičtější metalový styl, nebýt Mé umírající nevěsty? Čert ví, ale kdyby byli na doomové scéně jen a pouze tihle poslední Mohykáni...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdeže by byl nejmelancholičtější metalový styl, nebýt Mé umírající nevěsty? Čert ví, ale kdyby byli na doomové scéně jen a pouze tihle poslední Mohykáni...
Švédská metalová legenda ENTOMBED kráčí za svou Ranní hvězdou skrze oponu času až do krajin, kde ze země raší deathové a trashové kořeny. Kdo by se chtěl mermomocí dopátrat...
Drtiví přisluhovači lorda Vadera opět přichází, aby roznesli na kopytech všechny sráče, kteří tvrdí, že hrají death a jejich hlásky lze s přitom s lehkým srdcem přirovnat k fistulce.
Turecko není rozhodně zemí, která by proslula žírnými metalovými inkubátory. Vpodstatě znám jen jedinou tureckou sebranku – PENTAGRAM. Že neumím počítat?
Člověku je občas smutno, když se zamyslí nad tím, kolik fantastické hudby se z rozličných důvodů vyhne jeho uším. Někdy prostě musí zapracovat náhoda...
V českých malebných krajích, i přes slušný počet nadprůměrných souborů , nacházíme spousty kapel hrajících vesměs podprůměrnou hudbu. No vlastně ani ne tak podprůměrnou...
Krefeldští Strážci se propadli do vlastního světa. Už poslední řadovka "Nightfall In Middle-Earth" o tom hovořila jasnou řečí. Nepřeberné množství hlasů...
Vida vida, co nám z druhdy kovaříčků BRAINSTORM vyrostlo za muskulaturní úderníky! Má – li v Německu nějaká kapela pověst srovnatelnou s metalurgickými hvězdami PRIMAL FEAR...
AGATHODAIMON představují v zaprášených grimoárech temných šéfkuchtíků skutečně delikatesní gothic – blackovou pochoutku, kterou pravý labužník staví i nad načinčané krvavé dortíčky Cradle Of Filth a Dimmu Borgir.
U všech Krutých, jaké štěstí, že ani ostentativní nezájem labelů neodradil českobrodské metalové seskupení Cruel Barbarian od vydání nového materiálu.
“Tak nám SEPULTURA vstala z mrtvých!”, pravil jsem si po několikerém poslechu nadepsaného záseku jihoamerické thrashové legendy. Mnozí ji už už pohřbívali (včetně mne)...
SNOVÉ DIVADLO nám servíruje další živý chod progresivního metalu, ovšem exkluzivní třícédéčková záležitost neměla vůbec lehký porod. Z všeobecně známých...
Spolek lomozivých germánských vagantů si to šine světem a pod zamaštěnými plášti ukrývá již třetí „rockovatý“ počin. Dávno minuly ty časy, kdy tohle seskupení vandrovalo po evropských hradech i klubech pouze se středověkými nástroji.
Kdo by to byl tušil, že se němečtí metaloví „klasicisté“ dohrabou až za oceán a v Mexiku, v zemi, která sotva mohla poznat taje a kouzla renesanční a středověké hudby...
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.