HOLLENTHON - With Vilest Worms To Dwell
Apokalyptický soundtrack k etnologovu propadnutí mocnostem pekelným. Toť asi nejvíce vyčerpávající charakteristika, jakou jsem schopen zplodit k tématu “nové album Hollenthon”.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Apokalyptický soundtrack k etnologovu propadnutí mocnostem pekelným. Toť asi nejvíce vyčerpávající charakteristika, jakou jsem schopen zplodit k tématu “nové album Hollenthon”.
Podle všeho je Perfektní rovnováha již čtvrtou řadovou deskou anglicko - americké bandy. Předchozí tři jsem neslyšel, takže můžu jen těžko posoudit, nakolik se jejich výraz posunul...
Píšu tuhle recenzi a vlastně vůbec netuším, jestli to bude k něčemu dobré. Přece jen metalová stránka, už podle kovem zvonícího názvu, má svá nepsaná pravidla a zákony.
Finská speedová omladina narukovala na scénu věru velmi razantně a solidně se etablovala povedenou prvotinou Ecliptica. Nic novátorského, pouze 24 - karátový speed metal s pořádnou dávkou jinošské mízy.
Nová deska skupiny Gamma Ray je mezi příznivci skupiny velmi očekáváná. Už v průběhu nahrávání skupina poustěla do světa informace, že končí se svým pojetím metalu...
Gandalf jest bělovousý čaroděj s hustým obočím, známý z díla J. R. R. Tolkiena. Nebo taky metalová kapela, která s fantasy nemá vůbec nic společného. Kontrolní dotaz - jak poznáte finskou kapelu?
Překvapení! A příjemné, dodávám. Rozhodně jsem od Nikoly (natož od Šuhaje nebo Loupežníka) nic podobného nečekal. I když už výčet hostí, kde dominují jména jako Glenn Hughes...
Hoj, duchové hvozdů, juž vás slyším výti v korunách stromů... A mezi kmeny staletými duní roh a zní volání - TRÓLLÉCH!!! Duše zmučená pravidelným klokotem civilizačních soukolí se ráda uchyluje do lůna matky přírody.
Tak viděj, pane závodčí, takhle se dělaj živáky; stačilo by na úvod, doprostřed frknout playlist, nakonec zakulatit hodnocení a recenze hotová. Jak jednoduché a prosté...
Roztrhl se nám pytel s koncepčními dílky, kde účinkuje celá řada zpěváků. A budou-li všechna stejně kvalitní jako kupříkladu nedávno recenzovaný "Nostradamus" Nikolo Kotzeva...
Supreme Majesty jsou ze Švédska (odkud odjinud také) a hrají melodický speed metal (co jiného také, že). Nálepka na přebalu jejich debutního CD praví “STRATOVARIUS meets EDGUY” a já pravím kurvadrát!
Erik Rutan vyhlásil válku metalovému konzervativismu! Už samotná zpráva, že kytarista legendy legend - amerických deatherů Morbid Angel - chystá novou kapelu...
Tak takový masakrózní deathový kanál jsem od Six Feet Under (bláhově) nečekal. Ale což, leccos už napovídá jméno Steve Swanson (ex - Massacre), který po albu Warpath převzal na svoje bedra hlavního jetečního mistra od Allana Westa (Obituary).
Toužebně očekávané CD pražských hyperblasterů mělo sice vyjít u US labelu, ale nakonec mu do světa pomohli domácích Obscene, což jim koneckonců podle mne i víc sluší.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.