ANATHEMA - A Fine Day To Exit
Sledovat vývoj Anathemy je jedno velké dobrodružství a je – li na světě kapela, jejíž kritiky bych s radostí poslal do řiti, pak je to právě kdysi doom metalové seskupení z britských ostrovů.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sledovat vývoj Anathemy je jedno velké dobrodružství a je – li na světě kapela, jejíž kritiky bych s radostí poslal do řiti, pak je to právě kdysi doom metalové seskupení z britských ostrovů.
Grupa germánsko - taliánských černokněžníků, ukrývající se pod jménem Graveworm, si tímto zářezem zaoblila počet vydaných alb na rovnou trojku.
Královský lov jsem na novotě Mission okusil ponejprv. Vlastně jsem po tomto albu sáhl proto, že je koncepčním příběhem na motivy milené knihy mého dětství – Marťanské kroniky Raye Bradburyho.
Že by další kapela, popálená od plamene progresivity, chladící se ve starých dobrých jistotách? Kreatorovská výzva fanouškům nesla jméno Endorama a přeze všechny mouchy to bylo album odvážné...
Jméno Arjena Lucassena je již několik let pevně spjato se jménem skupiny (no spíše one-man projektu) AYREON. Všichni zasvěcení jistě odsouhlasí, že nejpozději od geniálního příběhu "Into The Electric Castle" z osmadevadesátého roku...
Uplakaný harlekýn Tilo a jeho sličná diva Anna nás znovu zvou na procházku Údolím slz. Musím přiznat, že špacír jejich posledním albem Elodia na mně podnes zanechal hluboké jizvy a vyvolal nemalou náklonost k podivnému zjevení na hudební scéně...
Pamatujete na zlaté časy thrashingu? Vládly kapely ostré jak břitva, kdo neměl stahováky a nábojové pásy alespoň ve třech řadách, ten jako by nebyl. Jména amerických veličin jako SLAYER...
Italské seskupení Stormlord světe div se netepe rychlý, nýbrž černý kov. Není to žádný zázrak, nebo spalující blesk, nicméně soudě podle EP Curse Of Medusa...
Apoštolové temného trůnu dál zatvrzele drhnou své zemité evangelium! Jásejme, Fenriz a Nocturno Culto, tito nesvatí mistři severního větru, přinášejí z náruče matky Severu další mrazivou epištolu – epištolu plnou zatroleně neprogresivního...
Bratrské duo Matte a Erik Anderssonovi umějí i zahnívající smrtku ověsit kvítím. Pravda, kvítím hřbitovním, ale že tyhle funebrální výhonky voní stejně omamně...
“Jak měli Ocean Machine blízko k Vodě, tak bude mít Terria blízko k Zemi...” Tak pravil nikoli Zarathustra, nýbrž Devin Townsend - visionář, experimentátor...
Hmmm... StormHammer, copak asi budou hrát? Speed metal? No ne, tak tomu říkám překvapení! Země původu - Německo. Překvapení. Obal - zátiší s mečem. Překvapení.
Dělám kravál, tudíž jsem - filozofie anglických deatherů Benediction v kostce. Jak prosté! Darren Brookes sepsal kytici úderných riffů, Andy Sneap je svojí tradičně pikantní produkční bruskou naostřil a Organizovaný chaos mohl zvesela propuknout.
Taky máte v poslední době pocit, že progresivní rock, metal, nebo jak tomu chcete říkat, hraje vlastně jen hrstka lidí, kteří se mezi sebou porůznu druží...
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.