KATATONIA - Last Fair Deal Gone Down
Jediný důvod, proč neželet žánrových konvertitů Paradise Lost? Katatonia! Tahle švédská parta totiž servíruje na každém albu neuvěřitelnou mutaci plně kytarové gotiky...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jediný důvod, proč neželet žánrových konvertitů Paradise Lost? Katatonia! Tahle švédská parta totiž servíruje na každém albu neuvěřitelnou mutaci plně kytarové gotiky...
Odvaha experimentovat zdobí metalovou kapelu stejně, jako odvaha se za svoje experimenty postavit. Nechci sahat Daveu Mustainovi do svědomí, ale při pohledu na obal nového alba kultovního spolku Megadeth jsem si připadal vyloženě ujišťován...
Rage vstali z mrtvých! Po časech orchestrálních berserků a postupného odcizování se, po časech totálního rozkolu a uhnívaní, je banda kolem Peavyho Wagnera zpět a řekl bych...
Opancéřovaná brigáda německých rockových (?!) šamanů až podezřele bere za srdéčka i jevy méně zmužilé. Pravda, ksichtí se nám, chlapci, moc pěkně, ale za nechutnými fotkami v bookletu spíše než ocelové chasníky z Němec hledejme pečlivý kalkul a sázku na image.
S názvy alb si severský all - star band hlavu nedělá. Po poněkud neuchopitelném Spiritual Black Dimensions (a to i po stránce muzikální) otituloval svůj nový nosič totálně nepochopitelnou lexikální slátaninou.
No, klobouky hezky svižně dolů a skalpy taktéž! Mezinárodní společenstvo skvělých muzikantů, shromážděných pod zástavou Kamelot, duní requiem své konkurenci hlasitěji...
A hrome, pohleďme, jak ďábelsky disponované bardy má Ježíš Kristus!O Jacob´s Dream se v časech vydání debutového alba šuškalo jako o jedné z největších nadějí a talentů amerického power metalu - no...
Jen životní optimista nazve své druhé album Epilogem. Když jsem však ten vlezle depresivní kotouček poslouchal, říkal jsem si, že je - li tohle opravdu parte finských gotiků...
Italskou speedmetalovou smečku poznáte na sto honů... Texty, potažmo názvy alb, se jen hemží slovem “Divine” ve všech možných odrůdách, zpěvák má obvykle značně podivný přízvuk a hlavně - hudba je plná vzletného patosu a instrumentálních tyrád.
Smrt a její hranice... Takové jsou cesty finské sebranky od jezera Bodom a vězte, že se podíváte hodně daleko. Funebrální raketa se strmou dráhou letu.
Z předchozího alba jednoho ze základních kamenů doom metalu jsem nebyl odvázaný ani co by se za oprátku vešlo. Tuším, že jsem nebyl sám... Paradise Lost ušli od doby svého vzniku zatraceně dlouhou a bolestnou pouť - přes pronikavé podzemácké kořínky...
Hej, fandové bombastického speed metalu, šturmujte, chopte se legendami opředených mečů, odějte se v zářivou zbraň a vpřed, jen vpřed, SVOBODA VOLÁ!!!
Nikam očividně nepatřit patří dnes na metalových kolbištích k chválihodným návykům. Tedy ne, že by Endless nikam nepatřili. Přiřadit je můžeme směle k alternativnímu doomovému proudu...
Bůh nás všechny nenávidí. Tomu říkám název! Ach ta blasfemie všemocná, vše přežívající! Její eminentní profesoři jsou zpátky na zpráchnivělých kolbištích...
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.