SUPREME MAJESTY - Tales Of A Tragic Kingdom
Supreme Majesty jsou ze Švédska (odkud odjinud také) a hrají melodický speed metal (co jiného také, že). Nálepka na přebalu jejich debutního CD praví “STRATOVARIUS meets EDGUY” a já pravím kurvadrát!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Supreme Majesty jsou ze Švédska (odkud odjinud také) a hrají melodický speed metal (co jiného také, že). Nálepka na přebalu jejich debutního CD praví “STRATOVARIUS meets EDGUY” a já pravím kurvadrát!
Erik Rutan vyhlásil válku metalovému konzervativismu! Už samotná zpráva, že kytarista legendy legend - amerických deatherů Morbid Angel - chystá novou kapelu...
Tak takový masakrózní deathový kanál jsem od Six Feet Under (bláhově) nečekal. Ale což, leccos už napovídá jméno Steve Swanson (ex - Massacre), který po albu Warpath převzal na svoje bedra hlavního jetečního mistra od Allana Westa (Obituary).
Toužebně očekávané CD pražských hyperblasterů mělo sice vyjít u US labelu, ale nakonec mu do světa pomohli domácích Obscene, což jim koneckonců podle mne i víc sluší.
Řeknu to radši hned zkraje. Nečekejte žádný metal, dokonce ani hard rock. S přimhouřením jednoho oka možná keltský rock, někdy art rock, občas symfonično.
"Radegast" = kult. To jen pro ozřejmění situace těm později narozeným, kteří již nepamatují dobu invaze džísek s nášivkami, nepamatují rok 1987. Suším slzičky při vzpomínce s jakou hrdostí jsem si album - po vystání příslušné a nemalé fronty podobných individuí - vezl tehdy domů.
ARAKAIN - věrný své exkluzivní smlouvě a dobrému postavení na domácí scéně - vydává svá alba s železnou pravidelností. Předák Aleš Brichta si pak se stejnou pravidelností odskakuje k sólové tvorbě a na jeho obhajobu nutno říct...
Živáček norských Theatre Of Tragedy si do kritického zápisníčku markýruji coby překvapení příjemného rázu. První kontakt se zajímavou produkcí tohoto seskupení se pro mne osobně udál po vydání alba Velvet Darkness They Fear...
Již teď si bez zachvění ruky troufám tvrdit, že tenhle hluboký zářez na té naší slovanské lípě zůstane v tomto roce nepřekonán! Brána do času totiž stojí úplně mimo veškeré převažující směry české metalové scény...
Jidášové se hazardování nebojí... Demolition je totiž vším možným, jen ne sázkou na jistotu, pevnou jako britská ocel. Budu - li plně upřímný, Halfordův pokus vstoupit znovu do téže řeky a přesvědčovat všechny kolem...
No, tak nám americká banda Savatage prochází dalším těžkým testem odvahy a kvalit. Jen co od prahu zmizel stín zubaté a smrti jednoho z pilířů - Chrise Olivy - to zase začíná bublat a vřít.
Proklínaní synové tisíce jezer se opět vracejí mezi nás smrtelné s další náloží. A těm, kteří v bláhových nadějích sochali oslavné pomníky pro návrat doom metalových časů z alba Tales From The Thousand Tales...
Příjemná překvapení české provenience kvituji dvojnásob radostně! O kapele Science Fiction jsem slýchával samé dobré a jejich třetí album I. N. R. I. je jen potvrzením pochvalných ód.
Speed metalové elysium se shromáždilo pod zástavou horkého mládí a zformovalo svou vizi metalové opery. Sám pan kapelník - Tobias Sammet, zpěvák a skladatel kapely Edguy - vše vymyslel...
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.