EIDOLON - Hallowed Apparition
Čtvrtý kotouč bandy Eidolon se tváří zajímavě nejen tím, že jeho autoři pocházejí ze země hokejek, losů a javorů (správná odpověď: Kanada), ale i velmi interesantním a podmračeným obalem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrtý kotouč bandy Eidolon se tváří zajímavě nejen tím, že jeho autoři pocházejí ze země hokejek, losů a javorů (správná odpověď: Kanada), ale i velmi interesantním a podmračeným obalem.
Vlámští mistři pod praporem černých legionů se vracejí zpět a jejich evropská otčina je vítá otevřenou náručí a bojovnými chóry. Album Dim Carcosa se odívá do snad nejkrásnějšího a nejatmosferičtějšího obalu...
K soše Cradle Of Filth se v posledních měsících sesypaly utěšené hromady slov... Aby také ne - vampíří orchestr stačil nahrát řadové album Midian, roztočit DVD a film (Cradle Of Fear)...
Tak si říkám, jestli Judas Priest přeci jen neměli namísto Owense přijmout do svých řad Ralfa Scheeperse. Tenhle německý klacek s novou vizáží alá specnaz a osvědčeným C4 v hrdle se totiž rozhodl legendě pořádně podupat paty.
Jediný důvod, proč neželet žánrových konvertitů Paradise Lost? Katatonia! Tahle švédská parta totiž servíruje na každém albu neuvěřitelnou mutaci plně kytarové gotiky...
Odvaha experimentovat zdobí metalovou kapelu stejně, jako odvaha se za svoje experimenty postavit. Nechci sahat Daveu Mustainovi do svědomí, ale při pohledu na obal nového alba kultovního spolku Megadeth jsem si připadal vyloženě ujišťován...
Rage vstali z mrtvých! Po časech orchestrálních berserků a postupného odcizování se, po časech totálního rozkolu a uhnívaní, je banda kolem Peavyho Wagnera zpět a řekl bych...
Opancéřovaná brigáda německých rockových (?!) šamanů až podezřele bere za srdéčka i jevy méně zmužilé. Pravda, ksichtí se nám, chlapci, moc pěkně, ale za nechutnými fotkami v bookletu spíše než ocelové chasníky z Němec hledejme pečlivý kalkul a sázku na image.
S názvy alb si severský all - star band hlavu nedělá. Po poněkud neuchopitelném Spiritual Black Dimensions (a to i po stránce muzikální) otituloval svůj nový nosič totálně nepochopitelnou lexikální slátaninou.
No, klobouky hezky svižně dolů a skalpy taktéž! Mezinárodní společenstvo skvělých muzikantů, shromážděných pod zástavou Kamelot, duní requiem své konkurenci hlasitěji...
A hrome, pohleďme, jak ďábelsky disponované bardy má Ježíš Kristus!O Jacob´s Dream se v časech vydání debutového alba šuškalo jako o jedné z největších nadějí a talentů amerického power metalu - no...
Jen životní optimista nazve své druhé album Epilogem. Když jsem však ten vlezle depresivní kotouček poslouchal, říkal jsem si, že je - li tohle opravdu parte finských gotiků...
Italskou speedmetalovou smečku poznáte na sto honů... Texty, potažmo názvy alb, se jen hemží slovem “Divine” ve všech možných odrůdách, zpěvák má obvykle značně podivný přízvuk a hlavně - hudba je plná vzletného patosu a instrumentálních tyrád.
Smrt a její hranice... Takové jsou cesty finské sebranky od jezera Bodom a vězte, že se podíváte hodně daleko. Funebrální raketa se strmou dráhou letu.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.