MAGLAIS - Shishlumashthuk (Postpubertal Chaotic Galymatiash)
Špička CS grind/deathové scény pochází (a to si propříště laskavě pamatujte) z Přibyslavi. Právě se mi totiž dostalo do spárů CD kapely Maglais. Říkám si: “Ty vole...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Špička CS grind/deathové scény pochází (a to si propříště laskavě pamatujte) z Přibyslavi. Právě se mi totiž dostalo do spárů CD kapely Maglais. Říkám si: “Ty vole...
Hleďme, hleďme, kterak se v zemi tisíce jezer zvedají pěsti další hrstky zoufalců z prokleté generace metalových dekadentů. Zkušenost a děje (ne)dávno minulé nás učí neignorovati závany ostrého severáku z Finska.
Chvíli to trvalo. Recenzi jsem chtěl původně napsat už asi před dvěma měsíci, ovšem aktuálnější věci spěchaly více. Co je ale 60 dní v případě takhle nadčasové muziky?
Norská formace Tristania nastoupila na scénu se značnou vehemencí a suverenitou a svým úspěšným druhým albem Beyond The Veil jasně naznačila, že v podhradí nemíní setrvat nadlouho.
Jak firma jednou ucítí prachy, je zle. Pokud totiž kapela nemá výhodnou, nebo dokonce exkluzivní, smlouvu (což většinou nemá a divili byste se, co všechno jsou mnozí nebožáci nuceni podepsat...
Literatura má svého Homéra a metal má svoje Rhapsody… Epika jako epika, ne? Mňo, co se týče té homérovské, občas škrábe v řiti, neboť nekončící epiteta gerojů povzbuzují peristaltiku střev a šrapnely drsné jako Žižkův palcát… A...
Musím začít tím, že tahle skvělá a naprosto jedinečná skupina se rozpadla jako totálně nedoceněná. Pro někoho možná překvapující, ale bohužel ne vždy jdou hudební kvality ruku v ruce s úspěchem a popularitou.
Paula O´Neila přitahuje kvalita jako jasné světlo noční můru, chtělo by se napsat. Tenhle člověk, který má mimochodem lví podíl na současné symfoničnosti SAVATAGE...
Nejzásadnějším albem finské hudební scény, potažmo jedním z nejlepších alb devadesátých let je pro mě Down od severských zabijáků Sentenced. V dobách...
Když má někdo na kontě takový speed metalový dlabanec, jakým je opus Fourth Legacy, může si v klidu duše pískat. Ovšem, Kamelot dobře vědí, že těm, kteří moc pískají uhnívají vavřínové věnce předčasně...
Odpusťte vy všichni, jež se pod Černými hrady klaníte Kolébkám svinstva. Vážně... Ale pro mě je na scéně JEDINÁ černočerná kapela, hrající opravdový symfonický black.
Za absolutní vrchol tvorby švédské hydry Therion mnozí považují její opus Theli, který ve své době představoval absolutní převrat v chápání metalu a důvtipným způsobem si podal ruce s anachronickým a nestárnoucím matadorem To Mega Therion od švýcarských keltů (kterým byla i v pekle zima).
Tisíc ďáblů, Německo to umí i černě!!! Pravlast speed metalové melodiky mě po velmi dlouhé době opět příjemně překvapuje na žírných lánech černozemě! Ačkoli...
Strážci soumraku... naštěstí jsou tak slušní, že si to klišé nacpou už do názvu. Od pohledu se jedná o typický finský jev - melodický heavy / speed...
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.