ICED EARTH - Horror Show
Dámy v plesnivinou vonicích kožešinách...Muži v zatuchlých rubáších, cilindry do výše se tyčící...Tváře bílé, mrtvolné, nad hlavami hrozny netopýrů. Venku noc...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dámy v plesnivinou vonicích kožešinách...Muži v zatuchlých rubáších, cilindry do výše se tyčící...Tváře bílé, mrtvolné, nad hlavami hrozny netopýrů. Venku noc...
Mám radost vždycky, když v záplavě nudných epigonů objevím skupinu přinášející do zatuchlých vod současného hudebního průmyslu, kde všichni stádovitě a nejjednodušší cestou kopírují úspěšný model druhého...
Ve zkratce k tomu, co již všichni určitě víte. Chuck Schuldiner, výhradní skladatel, kytarista, zpěvák a duchovní otec skupiny, má rakovinu. První oficiální živá deska legendárních amerických „Smrtonošů“ (jak morbidně a cynicky to najednou zní...
Tak jičínský CRUSHER se nás snaží rozdrtit svým aktuálním CD a hodlá jít až na jádro věci... Takže k věci. Především pokud znáte starší matroš Daymares...
Zatím méně známá pražská smečka, která ovšem vaří se enthusiasmem hodným vetřelce na cracku. Kuchtí jim to slušně a z jejich vývařovny se line putrefaction...
Mnoho, mnoho písku se sesulo z dun Sahary, než se podařilo Forgottenům spatlat a vypálit do kotoučku jejich nové dílo. Přece jen porodní bolesti byly dlouhé a mezitím došlo i k dvojitému potratu - v mezidobí nahrávcích sessions odešel Chrobis a Hankou...
Decentní flirt s elektronikou přerostl v případě Theatre Of Tragedy v absolutní obsesi. A nástup absolutní obsese značí stylový posun do vod, kde bychom Nory v dobách Velvet Darkness They Fear čekali pouze ve schizoidních stavech fantaskního vizonářství.
Kolik bohů na klenbě nebeské, tolik démonů hledejte v temnotách podsvětí... Věčný manichejský protiklad dobra a zla je přeneseně emblémem současných Sorath.
K téhle kapele jsem se dostal přes kytaristu Axela, který hraje i v mých oblíbených Pleurisy. Aby tomu nebyl konec, tak lze řící, že jakmile je nějaká kapela z Holandska...
Dotyk dvou geniálních světů... Na jedné straně opony nesmrtelný svět, utkaný ze slov stvořitele Středozemě J. R. R. Tolkiena. Na druhé straně opony, svět melodií...
No, to jsem si zase jednou dal! Francouzská kapela (?) Dark Sanctuary se navenek tváří jako konvenční a nezáludné gotické těleso s triem něžných feminin v sestavě...
Tohle je příklad kapely, která potvrzuje výjimku z pravidla, že trpělivost přináší růže. Skutečně kvalitní, povedený a velmi živý death/thrash by si zasloužil více pozornosti...
Špička CS grind/deathové scény pochází (a to si propříště laskavě pamatujte) z Přibyslavi. Právě se mi totiž dostalo do spárů CD kapely Maglais. Říkám si: “Ty vole...
Hleďme, hleďme, kterak se v zemi tisíce jezer zvedají pěsti další hrstky zoufalců z prokleté generace metalových dekadentů. Zkušenost a děje (ne)dávno minulé nás učí neignorovati závany ostrého severáku z Finska.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.