BORKNAGAR - Olden Domain
Nad planinou zuří sněhová bouře. Vítr vrší závěje a ohýbá kostnatá torza stromů, která led zbavil života. Tam, kdesi ztraceni v bílém šílenství tančí svůj tanec pětice válečníků...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nad planinou zuří sněhová bouře. Vítr vrší závěje a ohýbá kostnatá torza stromů, která led zbavil života. Tam, kdesi ztraceni v bílém šílenství tančí svůj tanec pětice válečníků...
Dámy v plesnivinou vonicích kožešinách...Muži v zatuchlých rubáších, cilindry do výše se tyčící...Tváře bílé, mrtvolné, nad hlavami hrozny netopýrů. Venku noc...
Mám radost vždycky, když v záplavě nudných epigonů objevím skupinu přinášející do zatuchlých vod současného hudebního průmyslu, kde všichni stádovitě a nejjednodušší cestou kopírují úspěšný model druhého...
Ve zkratce k tomu, co již všichni určitě víte. Chuck Schuldiner, výhradní skladatel, kytarista, zpěvák a duchovní otec skupiny, má rakovinu. První oficiální živá deska legendárních amerických „Smrtonošů“ (jak morbidně a cynicky to najednou zní...
Tak jičínský CRUSHER se nás snaží rozdrtit svým aktuálním CD a hodlá jít až na jádro věci... Takže k věci. Především pokud znáte starší matroš Daymares...
Zatím méně známá pražská smečka, která ovšem vaří se enthusiasmem hodným vetřelce na cracku. Kuchtí jim to slušně a z jejich vývařovny se line putrefaction...
Mnoho, mnoho písku se sesulo z dun Sahary, než se podařilo Forgottenům spatlat a vypálit do kotoučku jejich nové dílo. Přece jen porodní bolesti byly dlouhé a mezitím došlo i k dvojitému potratu - v mezidobí nahrávcích sessions odešel Chrobis a Hankou...
Decentní flirt s elektronikou přerostl v případě Theatre Of Tragedy v absolutní obsesi. A nástup absolutní obsese značí stylový posun do vod, kde bychom Nory v dobách Velvet Darkness They Fear čekali pouze ve schizoidních stavech fantaskního vizonářství.
Kolik bohů na klenbě nebeské, tolik démonů hledejte v temnotách podsvětí... Věčný manichejský protiklad dobra a zla je přeneseně emblémem současných Sorath.
K téhle kapele jsem se dostal přes kytaristu Axela, který hraje i v mých oblíbených Pleurisy. Aby tomu nebyl konec, tak lze řící, že jakmile je nějaká kapela z Holandska...
Dotyk dvou geniálních světů... Na jedné straně opony nesmrtelný svět, utkaný ze slov stvořitele Středozemě J. R. R. Tolkiena. Na druhé straně opony, svět melodií...
No, to jsem si zase jednou dal! Francouzská kapela (?) Dark Sanctuary se navenek tváří jako konvenční a nezáludné gotické těleso s triem něžných feminin v sestavě...
Tohle je příklad kapely, která potvrzuje výjimku z pravidla, že trpělivost přináší růže. Skutečně kvalitní, povedený a velmi živý death/thrash by si zasloužil více pozornosti...
Špička CS grind/deathové scény pochází (a to si propříště laskavě pamatujte) z Přibyslavi. Právě se mi totiž dostalo do spárů CD kapely Maglais. Říkám si: “Ty vole...
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.