Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věk: hodně přes třicet Pohlaví: muž přece Stav: zatím pevný Činnost: neřeknu V redakci: už dlouho Koníčky: to nikoho nezajímá Oblíbené filmy: dívám se jedině na Bergmanna, von Triera, Felliniho, Jarmusche a Trošku, jinak zvracím (pravda, občas zvracím i při tom Troškovi) Oblíbená hudba: poctivý bigbít Oblíbené knihy: čtu toliko Coelha a S.Exupéryho, často i celou noc... Oblíbená barva: nemám Oblíbený nápoj: podmáslí, kefír, acidofilní mléko, kyška, sójové mléko, kombuchový výluh; pivo, víno, ovocné pálenky – při požití jiného alkoholického nápoje zvracím, a to tak, že hodně Oblíbená krmě: erteple a kysané zelé, i když po pozření trpím překotným a spontánním meteorismem A abyste věděli, tak já jsem v redakci MP redaktor se suverénně nejlepším vkusem, jelikož právě poslouchám tohle: 
Nechci křivdit ostatním, ale PRVNÍ HOŘE = Milan Kudyn aka Milan Urza. Během sedmileté pauzy si Urza střihl nějakou tu knihu, nějakou tu folkovou sólodesku...
40 let papírové existence je vítanou záminkou odjet šňůru. Obscure pro legendu zvolili Brno a po vyprodané Flédě před dvěma roky nic neriskovali a umístili MAYHEM naprosto logicky do Sono centra.
Často se vyplatí zajet na bigbít takříkajíc „naslepo“. Onehdá jsem se ocitnul na akci, na níž byli jedněmi z protagonistů SPACE HAMSTER.
Prakticky přesně po roce Brno přivítalo Barneyho a spol. Loni bylo Sono centrum plné, takže letošek již dlouho dopředu věštil narvanou Flédu.
Nedávno jsme zde vzpomínali na 20 let stará alba. Pár článků se rozepsalo, ale pak můza náhle umlkla. Jenže nyní zde máme umělou inteligenci.
Recenze na novou desku KEEP OF KALESSIN "Katharsis" jsou velmi pozitivní a kapela získala uznání za svou technickou zručnost a inovativní přístup k žánru black metalu.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
