Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věk: nevěř nikomu komu je pod třicet Pohlaví: mužského (stále ještě, doufejme) Stav: akutní Činnost: práce v práci V redakci: skoro od počátku všehomíra Koníčky: hudba, spánek, knížky, spánek, filmy, spánek, xxx, spánek... Oblíbená hudba: skupiny typu PAIN OF SALVATION, ARK, SAVATAGE, DREAM THEATER ap., písničkáři typu NOHAVICA, EBENOVÉ, SCHMITZER, RADÚZA ap., soundtracky typu PIANO, AMELIE Z MM, BARBAR CONAN ap., instrumentální vážná hudba (všeho typu). Oblíbené filmy: hafo, hlavně české komedie (Smoljak/Svěrák atd.) Oblíbené knihy: dvě hafa (King, Holdstock, Sapkowski, Pratchett atp.) Oblíbená barva: nekřiklavá popřípadě řvavá Oblíbený nápoj: kvalitní víno Oblíbená krmě: jím vše s výjimkou celeru Sexuální idol: vyšňořené muchomůrky
Za ta léta na výsluní je o BRUCE DICKINSONovi všeobecně známo, že disponuje naprosto jedinečným hlasovým fondem.
STUDIO: První návštěvu v České republice si METALLICA odbyla památného 24. května 1993 na fotbalovém stadionu Boby Brno.
STUDIO: I MEGADETH měli v naší republice svoje poprvé. Událo se v Praze v dubnu roku 1995 v Malé sportovní v hale na podporu tehdy aktuálního alba „Youthanasia“...
STUDIO: Po sametové revoluci si fanoušci mohli začít ve svých diářích postupně odškrtávat koncerty oblíbených skupin...
STUDIO: RUNNING WILD, těsně na hraně svého uměleckého zenitu, přijeli podruhé do České republiky v červnu 1991 (jejich první vystoupení v roce 1989 na Strahově v rámci posledního ročníku festivalu Rockfest budou pamatovat skutečně jen hodně protřelí pamětníci).
STUDIO: V listopadu 1997 dorazila do Prahy další stěžejní kapela, která se z dřevních heavy počátků dopracovala k naprosto svébytnému hudebnímu projevu...
Australští chameleoni si také zkusili nahrát akustické verze několika svých hitovek. A vzhledem k jejich instrumentální a především pěvecké kvalitě to samozřejmě nemohlo dopadnout špatně. Takhle by tyhle "unplugged" záležitosti měly vypadat všechny.
Nechápu význam přehrávání starých desek. Kapela má dvě možnosti, buď zasáhnout do původních aranží nebo to otrocky znovu celé nahrát (což je i případ BG), každopádně každou z cest popudí část publika. A vracím se tak začátek, je to úplné zbytečná práce.
Marika po dvou koncertech v O2 vydává po téměř čtvrtstoletí novou písničku. Plynule navazuje na svoji osmdesátkovou tvorbu, byť samozřejmě zní naprosto současně, je pompézní a prostě skvělá. Stejně jako nezaměnitelný hlas. Tak rychle něco dlouhohrajícího!
Marty se vrací ke klidnějším polohám typu "Scenes" (dokonce znovu oprášil i skladbu "Triumph") a je víceméně pouze instrumentální, což je poloha, která mu sedí. Na druhou stranu umí i mnohem víc a aktuální materiál je chvílemi dost nůďo. Tak si vyberte...
Říkal jsem si, že přišlo to, co přijít muselo a TERAMAZE už totálně vaří z vody. Po několika posleších si už ale tak jistý nejsem, protože ten jejich popíkový prog na mě zase začíná zabírat. Tak ještě pár poslechů a třeba z toho zase bude dobré album.
"Party In My Head" je pecka, ale tu už známe hodně dlouho. Zbytek alba je pak příjemný, na nebi střídavě oblačno, tu se podaří z kolovrátkových rytmů a rejstříků kláves vyskočit až nad obláček, onde se spíše podlézají bouřková mračna. Klasika.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
