Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věk: nevěř nikomu komu je pod třicet Pohlaví: mužského (stále ještě, doufejme) Stav: akutní Činnost: práce v práci V redakci: skoro od počátku všehomíra Koníčky: hudba, spánek, knížky, spánek, filmy, spánek, xxx, spánek... Oblíbená hudba: skupiny typu PAIN OF SALVATION, ARK, SAVATAGE, DREAM THEATER ap., písničkáři typu NOHAVICA, EBENOVÉ, SCHMITZER, RADÚZA ap., soundtracky typu PIANO, AMELIE Z MM, BARBAR CONAN ap., instrumentální vážná hudba (všeho typu). Oblíbené filmy: hafo, hlavně české komedie (Smoljak/Svěrák atd.) Oblíbené knihy: dvě hafa (King, Holdstock, Sapkowski, Pratchett atp.) Oblíbená barva: nekřiklavá popřípadě řvavá Oblíbený nápoj: kvalitní víno Oblíbená krmě: jím vše s výjimkou celeru Sexuální idol: vyšňořené muchomůrky
Za ta léta na výsluní je o BRUCE DICKINSONovi všeobecně známo, že disponuje naprosto jedinečným hlasovým fondem.
STUDIO: První návštěvu v České republice si METALLICA odbyla památného 24. května 1993 na fotbalovém stadionu Boby Brno.
STUDIO: I MEGADETH měli v naší republice svoje poprvé. Událo se v Praze v dubnu roku 1995 v Malé sportovní v hale na podporu tehdy aktuálního alba „Youthanasia“...
STUDIO: Po sametové revoluci si fanoušci mohli začít ve svých diářích postupně odškrtávat koncerty oblíbených skupin...
STUDIO: RUNNING WILD, těsně na hraně svého uměleckého zenitu, přijeli podruhé do České republiky v červnu 1991 (jejich první vystoupení v roce 1989 na Strahově v rámci posledního ročníku festivalu Rockfest budou pamatovat skutečně jen hodně protřelí pamětníci).
STUDIO: V listopadu 1997 dorazila do Prahy další stěžejní kapela, která se z dřevních heavy počátků dopracovala k naprosto svébytnému hudebnímu projevu...
Australští chameleoni si také zkusili nahrát akustické verze několika svých hitovek. A vzhledem k jejich instrumentální a především pěvecké kvalitě to samozřejmě nemohlo dopadnout špatně. Takhle by tyhle "unplugged" záležitosti měly vypadat všechny.
Nechápu význam přehrávání starých desek. Kapela má dvě možnosti, buď zasáhnout do původních aranží nebo to otrocky znovu celé nahrát (což je i případ BG), každopádně každou z cest popudí část publika. A vracím se tak začátek, je to úplné zbytečná práce.
Marika po dvou koncertech v O2 vydává po téměř čtvrtstoletí novou písničku. Plynule navazuje na svoji osmdesátkovou tvorbu, byť samozřejmě zní naprosto současně, je pompézní a prostě skvělá. Stejně jako nezaměnitelný hlas. Tak rychle něco dlouhohrajícího!
Marty se vrací ke klidnějším polohám typu "Scenes" (dokonce znovu oprášil i skladbu "Triumph") a je víceméně pouze instrumentální, což je poloha, která mu sedí. Na druhou stranu umí i mnohem víc a aktuální materiál je chvílemi dost nůďo. Tak si vyberte...
Říkal jsem si, že přišlo to, co přijít muselo a TERAMAZE už totálně vaří z vody. Po několika posleších si už ale tak jistý nejsem, protože ten jejich popíkový prog na mě zase začíná zabírat. Tak ještě pár poslechů a třeba z toho zase bude dobré album.
"Party In My Head" je pecka, ale tu už známe hodně dlouho. Zbytek alba je pak příjemný, na nebi střídavě oblačno, tu se podaří z kolovrátkových rytmů a rejstříků kláves vyskočit až nad obláček, onde se spíše podlézají bouřková mračna. Klasika.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
Po nějaké době zakouším něco z post/sludge ranku a vlastně celkem spokojenost. Standarně namíchaná směs dvou dlouhých a pomalých kompozic nabídne vše potřebné. Na druhou stranu ale zase příliš mnoho důvodů k opětovnému poslechu nenacházím.
Nesmlouvavý buldozer s novým sedmipalcem. Čtyři zubaté tomahavky ve vašich zádech. Každá čepel jiná. Všechny rezavé a ostré současně. Společným jmenovatelem je hardcorový tyjátr v balaclavách.
