Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Proč neoslavit sv. Václava návštěvou koncertu tří profláknutých anarcho-úderek? Oxymoron musí být! A když HC špína REPELENT SS s Tomášem Mládkem a.k.a.
Když říkám lopat, myslím to samozřejmě s maximální láskou! Ostatně tento termín je na hardcoreové scéně dávno zlidovělý a označuje kapely s obhroublým...
Conspiracy přitáhli do Prahy další skvělý cirkus. Tentokrát šlo o tour zastávku rakovinných netopýrů z Toronta, jež se do ČR podívali již potřinácté (uff!
Atlanta není jen Mekkou dobrého rapu (Killer Mike a RUN THE JEWELS!) a samozřejmě i místem, kde vznikl trap, ale i domovem již bohužel zesnulého tria DEAD IN THE DIRT.
Je to už pár měsíců od její návštěvy v Praze, ale d-beatová sebranka z Portlandu a San Francisca (btw. kalifornská hudební scéna stále vládne!
STICK TO YOUR GUNS dle mého skromného názoru patří k nejdůležitějším HC kapelám současnosti. O jejich sílícím vlivu a hlasu vypovídá i to, že nad svým dalším turné...
O slovo se hlásí hnus z Joliet. Na stále trvajícím trendu křísícím OSDM vybublala nová kapela CRYPTUM se svým prvním EP a nádherně slizkým coverem. Tři skladby plné hnisu, čirá riffáž a líbezný sound.
Loni to byla poslední deska Rapsody věnovaná hrdinkám černé kultury. Letos roli "golden era královny" pro mě zastala Sa-Roc se svojí novou deskou "Sharecropper´s Daughter". Žádná revoluce, "jen" nádherný veršotepectví, soulový refrény, plejáda zábavnejch beatů a žena, co má co říct.
Pokud cvičíš, zahoď Hatebreed a ohul EP “lockdownového” straight edge vegan dua z Texasu. Rychlejší militantní hardcore v tradici kapel jako Earth Crisis může být sice ze středoevropských pozic poněkud ujetý, ale marná sláva, je to hymna za hymnou.
Jesu jsem vždycky vnímal spíš z rychlíku, ale poslední deska ve mě uvízla. Jesu stále rozvíjí svůj charakteristický rukopis: ten je nyní méně industriální, víc uhlazený, ale stále jde o tu samou jedinečnou kapelu. Skvělé na večer, kdy potřebujete zklidnit hormon.
Melodický zpěvíkový hardcore z Floridy As Friends Rust zažíval vrchol na přelomu tisíciletí, aby byl letos vzkříšen s nečekanou intenzitou. Venku jsou zatím jen dva singly, nicméně pokud chystaná deska dostojí kvalitě, máme se na co těšit.
Zní možná bolestínsky, ale umí i bodat. A kdo zná historii kapely, ví, že to není tak úplně metafora. The Great Dismal je za mě zatím nejlepší fošna tklivého kvarteta z Philly, ale pozor, pokud máte náběh na deprese, tohle by vás mohlo dorazit.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
