Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Byl vlahý večer, osmý máj, šedesát let poté, co v Remeši náckové písemně uznali, že svůj blitz projeli. Přechodné militaristické nadšení českého lidu na Letné utichlo a já se vydal ztemnělou Malou Stranou na Národku (pro neznalé naší ztemnělé metropole – přijeďte si to projít...
„No tedy pánové, co budeme dělat? Máme kultovní status a armádu věrných fans po celém světě (aspoň nám to tvrdí label), po třinácti letech pátou desku...
Ať hledám, jak hledám, stále nemohu nalézt kombinaci amerického deathmetalu se švédským stylem, ani ono unikátní sólování, jež avizuje infosheet Morbid.
Když někdo dokáže vstřebat to nejlepší z určitého žánru a pokusí se to ještě úspěšně po svém rozvést, je těžké nacházet slova kritiky. Byla by dlouhá řada notoricky známých argumentů...
Odpověď na otázku, proč vydavatelství lákají kapely s různými úchylnými obaly, texty a nápady, je myslím snadná. Je to asi stejné jako s návštěvností webových stránek – nejvíc se trhne na pornu.
Ono je těžké pořád vypisovat chválu na kapely, které jsou technicky a skladatelsky natolik na výši, že používat dokola slova jako virtuózní, ultrarychlý...
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
