SUNDOWN - Design 19
Když jsem se při své první návštěvě nově otevřené žižkovské Neosféry nechal poslechem mně do té doby neznámého (a dnes již zaniklého) projektu SUNDOWN přesvědčit k zakoupení jejich cd „Design 19“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražské Rock Café se v sobotu 18. června stalo útočištěm black metalistů a černokněžníků všeho druhu. Toho večera zde totiž vystupovaly kapely temně metalovým vlnám holdující.
Kouká-li se člověk na poutače, upozorňující nás na plánované vystoupení nejrůznějších zahraničních interpretů, občas chtě nechtě musí zakroutit hlavou nad nepochopitelně malou četností těchto akcí na našem území.
Když jsem se někde dočetl, že spoluzakladatel a frontman v poslední době strmě stoupajících INNER FEAR Khaablus od této sympatické bandy odchází, byl jsem kromě dalšího směřovaní INNER FEAR zvědav také na nějaký ten Khaablův projekt.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.
Depresivní hudba na pomezí black a doom metalu je živnou půdou pro různé one man projekty. „Of Darkness and Solitude“ je již šestým albem jednoho rozháraného Američana. Má to svou kvalitu, agresi i pěkně ponurou atmosféru.
Otázkou pro Portugalce GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.