THE CULT - Praha, Divadlo Archa - 10. srpna 2010
Asi nemá smysl abych tady uváděl jakousi úvodní a zkrácenou historii kapely, o které si v době Googlu a Wikipedie může každý najít vše.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asi nemá smysl abych tady uváděl jakousi úvodní a zkrácenou historii kapely, o které si v době Googlu a Wikipedie může každý najít vše.
Koncert MÖTLEY CRÜE byl pro mě něco jako splacení dluhu z mládí. Nevím, na co by mě kdo mohl nalákat, když už ne na tento koncert. V roce 1987 na 31. základní škole v ulici Elišky Krásnohorské v Plzni jsem byl asi jediný...
BACKYARD BABIES jsem naposledy viděl před pěti lety v Mnichově, kde místní klub „Backstage“ zaplnilo na dva tisíce pohodových týpků v keckách a tričkách RAMONES.
Nepředpokládám, že by Kostěj Nesmrtelný měl dojet na nějakou chorobu nebo dokonce sejít stářím, ale například by ho mohl sklátit automobil nebo nějaká nedůstojná příhoda s rohlíkem v krku.
Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se srovnal s faktem, že poslouchat „pop“ není žádná ostuda. Ba co víc. Když ze sebe shodíte pár mindráků, popíček vám roztáhne nohy jak žádoucí krasotinka a vy se v ní můžete topit a objevovat „mnoha-dimenzní“ požitky.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.