Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Naozaj ťažko sa hľadajú kapely ako WOVENHAND. Atmosféra tejto hudby je zvláštne nákazlivá a ak máte za sebou ťažký deň...
"Behemoth has been hating Christ in different ways since 1991, and we still manage to reinvent the wheel!" Už začiatkom leta takto sebavedome prikladal polienka do ohňa líder poľského fenoménu Adam „Nergal“ Darski.
Mýtus o šialenom géniovi, ktorý čaká, kým inšpirácia a nápady zčistajasna prídu za ním samé...
Švédska modla sa na sklonku milénia naozaj vyfarbila a jej tretí počin je skladateľským vyvrcholením prvej éry kapely pod Candlelight Records.
„I love blues! Man, it´s like the best music in the world, isn´t it? I just love it!“, kričala kedysi Beth Hart s detsky rozsvietenými očami do publika na svojom úžasnom koncerte v amsterdamskom Paradise.
Ako to urobíte, ak vám nejde z hlavy ten šialený a absurdný nápad hrať black metal, ktorý by dokázal preniesť poslucháča v čase do éry...
Oproti Chelsea Wolfe civilnejšie znejúca Emma prepašovala jeseň aj do našich obývačiek. Hudba nie tak sychravá, symbolizujúca skôr opadané lístie pod lúčmi babieho leta. Avšak nemenej osobná. Nohy vyložiť!
Bluesrocker sa tentoraz nebál zapojiť dychové nástroje, čo z novinky robí slušný cirkus. Zatiaľ je to skôr mätúca zbierka odrobiniek, ktoré Joeovi popadali zo stola za posledné dva roky. Uvidíme.
Piaty album viktoriánskych čudákov sa zdá byť pre náročného poslucháča opäť lahodným sústom plným tajomných zákutí čakajúcich na objavenie. V prvotných dojmoch na sebe materiál nedáva poznať zásadný posun, no sychravé jesenné večery určite odhalia viac.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
