Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keďže kultúrou by mal človek žiť celoročne, vybral som sa 22. novembra do Collossea. Časy, keď som ČAD, podľa rockovej verejnosti „najlepšiu slovenskú metalovú kapelu“...
Newyorčania v toxickom a rádioaktívnom bahne technického brutálneho death metalu mutujú už tridsiatu druhú (!
Na pracovný i súkromný e-mail z toho od agentúr chodí na recenzovanie stále dosť, stačí si raz za čas povedať „ok...
Deň pred Samhainom/narodeninami koncert, ktorý sľuboval čierno väčšie než v stredoafrickej vieske, tak prečo nejsť do Collossea. Nie že by som švédsku zaslúžilú zlobu MARDUK počas dvoch dekád nevidel už niekoľkokrát...
Keď ste skraja nového milénia chceli počuť nejaký vskutku brutálny death metal, k miestam, na ktorých ste nepoblúdili...
Pred deviatimi rokmi v poľskom Białystoku dvaja chlapíci dostali nápad odieť pravoslávnu liturgiu do blackmetalového hávu a svojím debutovým albumom vyvolali uctievačský ošiaľ v prvom rade u zástupov čiernych sŕdc.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
