BORN TO MURDER THE WORLD - The Infinite Mirror Of Millennial Narcissism
V projektu BORN TO MURDER THE WORLD se potkaly dvě generace bigrminghamské líhně extrémního metalu. Všechny tři členy tak či onak spojuje jméno ANAAL NATHRAKH...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V projektu BORN TO MURDER THE WORLD se potkaly dvě generace bigrminghamské líhně extrémního metalu. Všechny tři členy tak či onak spojuje jméno ANAAL NATHRAKH...
Říkali, že když pojedu na Brutal Assault, už nikdy nebudu stejný. Že je to ona pověstná "life changing experience". Nelhali. Běžný svět je takový nějaký tichý...
Post-hardcore je zvláštní žánr. Schizofrenní. Spojuje v sobě hardcoreovou naštvanost, hněv, křik, zlobu, uvolnění vnitřních běsů s rozjímavým poklidem...
Phil Anselmo je rozhodně jednou z klíčových osobností pro americký metal obecně. Legendární PANTERU nasměroval tím správným směrem vstříc legendárnosti...
Švédové WATAIN a jejich rituální black metal vždycky budili jisté kontroverze. Byla to zejména jejich živá vystoupení...
COLDCELL (možno psát i s mezerou), kapela ze švýcarské Basileje možná nepatří k nejzářivějším hvězdám na metalovém nebi...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.