OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ja toho Pistu skratka nechapem... zremixoval tolko majstrovskych albumov Jethro Tull a nic sa z toho po kompozicnej stranke nenaucil... roznorodost stylov dobry album nerobi, ked skladatelsky je to neskutocna bieda a este je to aj nuda na entu... dal som tomu sancu z ucty k jeho praci pre JT, ale zase vedla jak ta jedla...
-bez slovního hodnocení-
Elementárnou filozofiou tohoto albumu (teda Stevena Wilsona) je úplná rôznorodosť jednotlivých trackov ... Každý pes jiná ves ... A je obrovský rozdiel, hodnotiť ho po piatich posluchoch a po päťdesiatich ...
-bez slovního hodnocení-
Dá sa to napočúvať a objaviť v tom kus dobrej muziky. Subjektívna otázka potom je, či to stojí za tú námahu? Ja som tak niekde na rozhraní, album je určite lepší ako jeho predošlý počin, ale trocha trpí aj na to hľadanie silného motívu, čo bol problém aj pri poslednom albume Porcupine Tree.
Ještě jsem se dostatečněkrát nepoložil do nové Stevekovy lázně, abych mohl vznést pevnější ortel, ale zatím mě jeho nový opus odměňuje věcmi, které jsou nové a zároveň typické, je to pestřejší než předchozí zářez.
Ja klar, album to je náročný, a proto na něj nepospíchám, ale rozhodně bych ho nezatracoval. A chci se k němu vracet akorát na jeho obsah musím mít ten správný hlad, což se děje tak 2-3x týdně, což zas není tak málo. Rozhodně mě neirituje tak abych tvůrce hned rozhodně, asi dle vzoru svých bulvárních periodik, odkazoval tam někam. Každopádně SW opět překračuje své komfortní zóny, a to mě na něm vždy bavilo, a proto mám jeho tvorbu tak rád a tohle album nebude výjimkou. Hodnotím zatím takto
Veľmi divné album. Počúval som to asi 5 krát ale nie je tam nič čo by ma chytilo....možno Impossible Tightrope a Staircase ale ináč totálna zmes podivných zvukov bez nejakej záchytnej melódií. Za mňa slabých 4/10.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.