THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Schizofrenie" je vo všetkých smeroch dotiahnutejší materiál ako debutovka, ale na plný počet bodov to už nebude, keďže tu chýba to špecifické dobové "niečo", čo urobilo z TTT kult. Ale keď sa na toto CD pozriem nezaujato, tak počujem fantasticky premakaný technický thrash s parádne rezavým zvukom, kde idú páni muzikanti s ekvilibristikou gitár a bicích až na hranu svojich možností; už len úvodné dve petelice Strážci času a Teror vtiahnu do deja, "pložák" Kamennej anděl, ktorý sa v polovici zlomí na dokonalý thrashový uragán ozdobený nádhernym Urbanovým sólom je jedna z najlepších skladieb Arakainu vôbec, Machova dodnes hrávaná hitovka Gilotina má niečo do seba, i keď ten tu predovšetkým plní úlohu strúhať vynikajúce gitarové sóla; jednou a to veľmi dobrou pesničkou prispel aj šikovný a nadaný Štěpan Smetáček, čo je v jeho Zlých křídlach osamění jasne počuť, svojou stavbou kompozície a atmosférou sa vymyká zvyšku albumu a možno aj preto skončila pôvodne ako CD bonus. Na záver ešte kultová titulka a thrashovú fázu Arakainu máme za sebou. Možno je aj trochu škoda, že neskôr už nenadviazali na toto obdobie, ale z hľadiska technickej a hráčskej úrovne je "Schizofrenie" dodnes ich vrchol a navyše keď neskôr toho roku legendárna Metallica vypľuvla gamechanger Black Album, bolo o ďalšom hudobnom smerovaní (zďaleka nielen) Arakainu rozhodnuté. "Schizofrenie" si v rámci postavenia v diskografii Arakainu zaslúži subjektívne u mňa zhruba 9 bodov, v rámci scény ako takej pokojne aj maximum.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Co jiného si absolutorium zaslouží ???
Nač opakovat superlativy. Přesto musím:): Neuvěřitelná forma všech, co na albu makali. Zvuk, vynikající Brichta, namakané kytary, zabijácká sóla, propracované skladby s přetavením toho nejlepšího z thrashe do jedinečné české formy s názvem Arakain, originální Smetáček, plastická basa. Hodnocení musí být logicky absolutní.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
nejlepší album Arakain z dob, kdy to řezali nejvíce od podlahy, musím za deset
Absolutní vrchol v historii českého Thrash metalu a navždy nejlepší album v celé historii Arakain. Kdo neslyšel,neví o čem je český metal. Navíc tehdy mladíček a novic za bicími Štěpán Smetáček podle mě předvádí nejlepší bubenický výkon své kariéry ( na to, že mu v době nahrávání bylo 18 let,klobouk dolů). Grandiozní nahrávka s neopakovatelnou atmosférou.
Z pohledu diskografie Arakainu je toto album pro mne jednoznačně nejlepší. Má to šťávu od Strážců času až po titulní Schizofrenii. Dravé a na svou dobu velmi slušný zvuk a ještě k tomu threshový feeling. Sjeto snad tisíckrát na deskách i cd. I dnes si toto album rád poslechnu společně s prvním oficiálem TtT. Zbytek alb už nemusím-nevím zda je to přílišnou uhlazeností alb následujících či již mým nezájmem. Za nej desku v kariéře za plný počet.
-bez slovního hodnocení-
Nejlepší skladby: 1. Kamennej anděl 2. Teror 3. Zlá křídla osamění
techničtější a propracovanější následovník Thrash the trash. nejvíc mě baví Strážci času-nářez jako prase,dál Teror se zajímavým textem, kde se Brichta trochu nechal ovlivnit tehdejší popularitou skinheads, Gilotina a samozřejmě óda na mladou generaci-Antikrist. Vlastně bych mohl vyjmenovat všechny pecky kromě Hibernata, ta už mě tolik neber. Plus na tomhle albu mají Arakaini asi ten nejsprávnější zvuk kytar-správně řezavej, pro thrash prostě jak dělanej. malá perlička: četl jsem v jednom článku se členama Arakainu, že styl tohohle alba by označili jako techno-thrash :) s tím se dá souhlasit,je to progresivnější styl thrashe
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.