THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pan Nohavica je pro mě osobně naprosto srdcová záležitost. On je důkaz toho, že na to, aby člověk zaujal své posluchače, není potřeba ničeho jiného než jedné akustické kytary, skvělého skaldatelského umění a to dokáže vytvořit magickou atmosféru. Pan Nohavica je mistr nad mistry. MILUJU FOLK.
Jojo, je to v pohodě, nebylo by špatné od něj zmapovat i zbývající tvorbu..
-bez slovního hodnocení-
Jarka nemůžu hodnotit jinak...
Dobrák od kosti, jen mám takovou malou "výtku", ten Milionář je mnohem lepší v koncertní verzi... ale 3 čuníci rulez :)
já taky
Nohavicu odjakživa rááááád !!!!
Nohavica byl vždycky dobrej.
je to hezké..první album co jsem od něj slyšel...líbí se mi texty...nejlepsi pisen je podle me Babylon
tohle se mi fakt líbí :))
Podla mna rovnako dobre jak divne stoleti. Len skoda ze je na nom menej piesni.
Není to geniální jako Divné století, ale rozhodně lepší než Moje smutné srdce. Toto album je minimalistické co týká aranží a tím působí "intimněji."
Moje první nahrávka od Nohavicy (až na několik separátně slyšených písniček). Shame on me!!! Album samotné - několik opravdu dobrých skladeb (pro mě především Krupobití, Sestřičko ze špitálu, Babylon a Nic moc), pár legrácek (miluju legrácky - Milionář) a malinko průměru, bez kterého bych se obešel. Overall dobrá deska, musím si sehnat další...Mikymauzoleum říkáte??
jarek umí!
Taky se mi to líbí.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.