OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Krom par pisnicek neprilis silne album. Nastesti v budoucnu predvedli mnohem vic a vratili se do puvodnich pozic
donedavna jsem to nemusel ale ma to co do seba a uz to zase nemusim :D
Zadovazil som original tohoto albumu asi pred tyzdnom pretoze som navstivil ich koncert a z dosiek The burning red a Supercharger nezahrali absolutne nic a pritom The burning red je suprova doska. Tak som sa rozhodol ze Supercharge ktory cez zo mna prebehol pred par rokmi bez vacsieho zaujmu si musim poriadne vypocut. A musim povedat poriadne ma prekvapil. Nenachadzam v nom ziadne novatorstvo ani nejake nove prevraty ktore by ma posadili absolutne na najspodnejsiu cast mojho tela ale na druhu stranu je to album ktory sa vali cez moje usne bubienky s absolutnou samozrejmostou a suverenitou od zaciatku do konca a tak si ho pustam opat a opat a zistujem ze lutujem ze som si ho nekupil uz ovela skor. Osobne ma zaujala druha polovica albumu a to skladby American high, Nausea, a hlavne pre mna najkrajsia do srdca sa zadierajuca skladba Deafening Silence. A textova stranka je tiez na vybornu. pre to mi nezostava nic ine len sa zabodnut do 10tky
-bez slovního hodnocení-
Rozhodně nejslabší deska MACHINE HEAD z doby, kdy se jim všechno sralo pod rukama, od sestavy po vyhazov od vydavatele. I přesto nadprůměrná placka, několik skladeb by sice neškodilo vyhodit, ale solidní klipovka Crashing Around You, geniální valivá Bulldozer nebo nedoceněná vypalovačka American High s naprosto zabijáckým riffem rozhodně potvrzují vysoké kvality značky MACHINE HEAD
Wollo mas, pravdu, ale preci to u me staci na 9
Asi nejslabší deska MH, ale pro mnoho ostatních kapel by to byla jejich nejlepší:-)
mírně lepší než předchozí, ale o poznání horší než to co bylo dávno a "to co příjde" .)
Zleee
Po perfektnom The Burning Red ako keby rychlo nevedeli kam dalej. Aj tak ale vynikajuca vec..
Míval sem to rád...
-bez slovního hodnocení-
ok .... ale aj tak si myslim ze je to lepsie ako burning red... hoci aj burning red je dobry... ale na novinku a prve dva nema...
-bez slovního hodnocení-
jak už tu kdosi povídal, opravdu jedno z horších alb MH
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.