OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
moje velmi oblíbená placka G.D., výtečný zvuk, pestřejší a načančanější než předchůdce, který je rovněž výborný (2001)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Úžasný album.... Oproti predošlému temnejšiemu "The grave digger" na mňa pôsobí trošku "pompéznejšie" (čo je možno spôsobené zbormi a orchestrálnymi pasážami), čo však neznamená, že je horšie... Práve naopak, po viacerých vypočutiach som si ho obľúbil viac ako predchodcu... Skrátka je to skvelý heavy/power album, akých sa zas tak veľa nerodí... Obľúbené songy: "Rheingold", "Sword", "Twilight of the gods".... a v podstate skoro všetky, bo každý má v sebe niečo zaujímavé...
Po počiatočných rozpakoch musím uznať, že je to dobré album. Slovo dobré však v prípade Grave Digger nie je zrovna extra pochvala. Gitary im hrajú stále na slušnej úrovni, tie boli pre hrobníkov vždy velkou devízou. Keď však pozerám na invenčnosť a schopnosť splodiť kvalitné, nie len otrepané heavy skladby, tu musím poukázať na fakt, že v devätdesiatych rokoch im to šlo lepšie. Album tak ako rada ďalších nie je kvalitatívne vyrovnané. Kapela zrejme na koncertoch vypichne najväčšie pecky ako Sword (tá patrí k najlepším v diskografii), Maidens Of War, Twilight Of The Gods či takú Vallhalla, špatná nie je ani Rheingold...Je to podobný štýl ako v prípade Helloween. Nedá sa povedať, že by album ako celok predstavoval niečo extra. A to hodnotím z pozície heavy maniaka.
Tradicional heavy power.Slusne zahrane, avsak do znacnej miery klise.Navzdy II HM liga.Len pre ortodoxov...
Tahle deska oproti té předchozí nemá takový tah na bránu a člověku tak trvá, než do nich pronikne. Sylné skladby ale zase převládají. Naprosto nekompromisní a pompézní heavy-zvuk zůstal opět zachován. Hodnotím za 9 stejně jako u předchozí.
Manni Schmidt je skutečně parádní sekerník. Tohle album bylo první co jsem od nich slyšel a s novinkou je pro mě snad i nejoblíbenější. Skvělé riffy a hymnické refrény, stačí zmínit Rheingold, Maidens Of War a závěrečnou Twilight Of The Gods, zbytek alba ovšem nezaostává.
-bez slovního hodnocení-
Maidens of war je má vůbec nejoblíbenější skladba od Hrobníků. Přesto je album oproti tomu předchozímu o něco slabší, ovšem na heavy/power metalové scéně stále hóóódně nadprůměrná záležitost.
Od Excalibur sú GD dosť nuda, furt to isté tralala huhuhu. Vždy o krok vpred a o dva dozadu
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.