THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
výborný album, v rámci blacku
Parádní šupa. Gorgoroth mi vždy přišly jako velmi zábavná kapela ( hlavně podiová prezentace). Ale co se hudby týče, tak lepší old school Black Metal aby člověk pohledal. Osobně mám nejraději éru alb Under The Sign Of Hell až Incipit Satan. Ale i Twilight Of The Idols je velmi kvalitní, brutální a surové. Opravdu podařená věc.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nejlepší Gorgoroth, pohříchu trochu osamoceně nad zbytkem diskografie.
-bez slovního hodnocení-
Gorgoroth som vzdy povazoval za pozerskych sasov, ktori skryvaju hudobnu nudu za akusi oponu true sceny. Album Ad Majorem Satanas Gloriam ma presvedcil, ze ta kultovost nevychadza iba z tejto zlozky, ale Twilight Of The Idols ma dost odrovnal. Skvely zvuk, temna atmosfera a premakane riffy. Keby som mal hodnotit image a texty asi by sme sa dostali do minusovych hodnot, ale kedze ide prednostne o hudbu...9
No moc ich nemusím, ale tento album sa celkom dobre počúva...Tie texty sa tu už asi neoplatí komentovať :). Vychádza mi to tak na 7,5 - muzika
bullshit...ti jebe ze sataaaaaan...boze mam ich dost!!!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
vyborna muzika ;) akurat tie texty... tu satan tham satan...no to velmi nebavi.... v procreating satan vrieska ghaal popevok : praise satan ! praise satan !... mam thaky pocit ze to je dost otrepane ? nemam pravdu ?:) ale muzika je squella :)
pózerstvo
Podle me zajimava a zabavna deska. To "satan" klise mi uz ani nevadi...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.