OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Maju teda aj lepsie albumy.
...Ach jo, ty Němci...
Toto album je pomalu a tak nějak nenápadně předzvěstí toho, co se ještě prostřednictvím vynikajícího následujícího alba Hellfire Club povedlo oddálit - postupného pádu. Album obsahuje vynikající věci - zejména Tears Of Mandrake a The Pharaoh či sóla v Jerusalem, ale na druhou stranu zejména u těch nejrychleších skladeb (Golden Dawn či Fallen Angels) mi chybí ksicht, což neplatí pro Nailed To The Wheel (tu lze označit za příjemné překvapení). Řekl bych, že Tobias si toho postupně začal být vědom,a tak se na Hellfire Club vydal trochu jiným směrem, který mi vyhovoval (nikoli však už u Rocket Ride). Takže u tohoto alba ještě tak tak za 8 bodů, ale to jen díky uvedeným kompozicím.
podla mna je to ich najlepsi album...
Oproti předchozímu albu jsem při prvním poslechu alba tohoto, byl celkem dost zklamán...ovšem s každým dalším poslechem téhle skvělé desky jsem tomu začínal přicházet na chuť... no a dnes už tohle album miluju :o)
Podle mě hodně povedené album.
Dobre to je...
Hm, rozhodně mají lepší a "silnější" alba...
Po výborném Theater Of Salvation je Mandrake přes nespornou kvalitu velké zklamání. Sammet jakoby svou domovskou kapelu odsunul na druhou kolej a plně se soustředil na projekt AVANTASIA. Na Mandrake se tak dostaly na EDGUY standardní, ale ničím výjimečné skladby. Chybí zde jakýkoli moment překvapení či nějaký opravdový hit, kterých dříve rozdávali plnými hrstmi (snad jen Painting On The Wall - s odřenýma ušima...).
Mě se Mandrake líbí dost. No ale možná to je tim, že moc neznám jejich starší tvorbu. A pár nudnejch momentů tam rozhodně je. Na Hellfire sem taky hodně zvědavej
Jedno z mých oblíbených
Naprosto souhlasim s recenzi, je to neuveritelna nuda . . .
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.