THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
zoufale me to nudilo, o tridu horsi nez "Visions from.." a pomala cesta k jeste vetsi hruze na Solens Rotter..
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nechytám se. Někdy je potřeba zpětná vazba od partnerů aby se i neřízená střela dala chytit... Je to vidět v Borknagar
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
S Borknagar sa mi páči o máličko viac.
-bez slovního hodnocení-
Nic jiného od něj neznám, ale tohle je kvalitka...
-bez slovního hodnocení-
Hmmm.. zaujimavy album.. po hudobnej stranke skvele..ale tie texty su vazne divne..
Mě to nechytlo...možná ještě chytne...
Vintersorg v Borknagar, to je dobré, ovšem Vintersorg a jeho stejnojmenná kapela, to je jeden velký omyl. Ano, zahrané je to pěkně. Ano, je tam hodně změn temp. Chybí tomu ale alespoň náznak nějakého NÁPADU. Ještě horší je to s texty, které jsou pouhou vědecko-fantasticko-rádobyfilozofickou snůškou blábolů. Těch několik míst, která se snaží tvářit "moderně" a dvě příšerné syntezátorové instrumentálky, nemá cenu komentovat. To se pak začne člověk za chudáka Vintersorga stydět. Přitom to není žádné pako. Kde se tedy stala chyba? Vintersorg je jistě talentovaný, neměl by ale dělat šéfa. Jo a taky by neměl zpívat, alespoň ne čistým hlasem.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.