NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Serenity je poslední poslouchatelný album Kataklysm.Ovšem "poslouchatelný" je u kapely takovýho formátu dost málo,ale bude ještě mnohem hůř..
Asi najlepší Kataklysm
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Vpodstatě dvojče předchozího alba. Ale poměrně nevýrazné a bez nápadu. Kromě Ambassador Of Pain a As I Slither zde není nic, čeho by se dalo chytit. Standardní Kataklysm.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Oproti poslednemu "shitu" paradna vec :)
Ja som Kataklysm prestal sledovať po vydaní "The prophecy" resp. "Epic: the poetry of war"... Proste mi v tej dobe tá muzika nesadla, tak som ich prestal sledovať. Asi tak pred rokom som si pozháňal staré tituly (od The prophecy po Serenity...) a postupne som si ich priebežne púšťal, ale pri "Serenity in fire" som sa z tých 4 titulov zdržal najdlhšie a najčastejšie ho skúšal... Mne tá melodika vyhovuje... Mám rád švédsku scénu a Kataklysm už aj v dávnych časoch "Temple of the knowledge" používali dosť melodických postupov (čo sa mi v tej kombinácii s brutálnymi klepačkami ohromne páčilo), akurát tak neboli vytiahnuté do popredia... A naživo na Brutale to bola pekná šupa do hlavy...
Ale čo, dobrý to album, svojho času som ho dosť rotoval. Stále sa tu nájdu dobré skladby.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.