THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
uch
Není to dobrá kapela. Tři body dávám bubeníkově dvojšlapce.
-bez slovního hodnocení-
První dvě alba od Torr mám opravdu hodně rád, ale tohle je hrůza.
Je to super album, velice příjemný na poslech, šlape to, Anální alpinista fakt nemá chybu
Nikdy jsem nepatřil ke skalním fandům, i když na koncertě TÖRR tah má. Album obsahuje dobré songy jako Made In Hell nebo Rigor Mortis, ale zbytek je nuda.
Jednotlivé skladby jakoby byly na albu řazeny dle kvality a to sestupně. Prvních pět skladeb jsou skutečně výborné záležitosti, klasický Törr, jaký mám rád, později mě album "Made In Hell" začíná nudit. S předchozími příspěvky nelze než souhlasit, cover verze jsou - mírně řečeno - nepovedené. Jinak jsem skutečně rád, že se kapela vrátila ke svému stylu a přestala si trapně hrát na jakési techno-novátory...
Tak tragicky bych to zas neviděl. Na starou klasiku to sice skutečně nemá, ale na druhou stranu to je po Tanci sv. Víta skutečné vzkříšení z hrobu. Je ale taktéž pravda, že ty covery také nemusím a při poslechu alba si je nechávám ujít.
Nadmíru zyzečná deska.Čas běží a věci,které v komunistickém marastu 80.let působily jako zjevení,si dnes již mnoho nových fandů nenajdou.A těch starých zase nejsou takové davy.Navíc alkeholickou minulost pana Hereše jen tak nevymažete a jakmile se on postaví k mikrofonu,působí to dnes samo o sobě parodicky.Písně nazpívané Henychem jsou o ždibec lepší,ale pořád pod průměrem.Vrcholem nevkusu jsou pak závěrečné covery,díky nimž pánové Cronos,Richards či Jagger už nyní musejí přemýšlet,jak se po smrti v hrobě pořádně upevnit.
-bez slovního hodnocení-
fajn album pre skalnych torr ostatni radsej ruky prec
brrrr
0!!!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.