MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tomuhle řikam power metal!
První album bylo super, ale vzápětí začal sešup do hlubin průměrnosti. Tohle album tomu ještě moc nenasvěčuje, ale jeho následovník je doooost dobrý.
Naprosto bezpohlavní heavy metal bez špetky nápadu a jiskry. ______________(poznámka "pod čarou" :-))______________ Alba Primal Fear jsou pro mě velmi nejistou zárukou. Nejdřív si vydají debut, který mi totálně zpřeháže celkem stabilní žebříček TOP-speed, aby hned druhým albem klesli do bahna na dně speedmetalového moře, kde se vesele rochní s několika dalšími deskami (včetně této). Člověk je tedy navždy odepíše (zamrzí to, ale stává se to) a oni si z ničeho nic vydají Seven Seals, se kterým vystřelí jako raketa voda-vzduch až na samou špici speedmetalu. Tohle se přece nedělá. S kolika dalšími mizernými alby budu nucen ztratit čas, abych nepropásl zase to jedno skvělé...
No jak už jsem řekl, Primal Fear si nejsou tak silnou kapelou, aby natočili silnější a invenčnější album. Dávno pryč jsou doby Jaws of Death. Ale nula, tos trošku přestřelil, nemyslíš? Nic převratného, ale za poslech to stojí.
škoda, že nejde nula
Oproti Nuclear Fire a Black sun je to zlepšení snad se blýská na lepší časy.
Nic převratnýho, ale zese taková hrůza to rozhodně není ! Ale lepší to mohlo bejt a to o dost !
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!