OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Väčšinu hejtov na túto modernú tvár In Flames už podľa mňa odvial čas, pretože dnes je kapela už opäť inde ako pred zhruba dvadsiatimi rokmi, keď ich starí vyznávači gothenburského zvuku fakovali od Reroute to Remain. Tento album zachycuje kapelu v obrovskej skladateľskej pohode, kedy nemajú problém sypať hity z rukáva (Quiet Place, Touch of Red, My Sweet Shadow, Evil in a Closet,...), tak aj nejaké drsnejšie thrash/deathové nájazdy (F(r)iend, Dead Alone, In Search for I). Nechýbajú typické zdvojené gitary, rezká rytmika, zvuk je fantastický (oproti Reroute značne lepší), sample fajn osviežením a Anders sa snaží viac spievať a experimentovať s vokálmi a celé to šliape ako dobre naolejovaná metalová mašina. Možno tak pesničku Bottled si mohli odpustiť, tá je celkom hrozná. Inak nemám námietky. Je fakt, že som postupne nevyrastal s Plamienkami ako Louža a že som sa k tomuto a ďalším CD dostal až s odstupom rokov, ale všetky tie negatívne hodnotenia z tej doby mi prídu značne prestrelené.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Stejně jako Reroute to Remaine nebo A sense of purpose je i tohle album s odstupem jako celek dost nudné, ačkoliv není to tak dávno, co jsem to žral. Ve chvíli, kdy už to mám naposlouchané odshora dolů, už takhle prvoplánovou hudbu prostě nevydržím poslouchat 45 minut v kuse... Ale narozdíl od předchozího alba zde samostatné skladby aspoň za něco stojí a nemám problém si je občas prohnat sluchovody. Jediné, které mě fakt nebaví jsou Like You Better Dead a Bottled. Quiet Place a My Sweet Shadow jsou naopak naprosto ultimátní pecky. Společně se Sounds of Playground Fading asi nejzábavnější alba IF.
-bez slovního hodnocení-
Toto album mám od nich asi nejméně rád. Dobrý písničky se zde taky najdou. A má to zvláštní zvuk.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
kto to počul naživo, pochopí :)
-bez slovního hodnocení-
Kdo hodnotí tuto skupinu míň než 5, je podle mě nic víc než hudební ignorant.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.