OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Zajímavé pojmenování plyšový metal. Ale proč ne. Předchozí skvělá nálož nepřekonána, ale hudba na tomto albu rozhodně neurazí. Jenom je trochu hůře stravitelné a těžko se to napoprvé žvýká.
Plyšový metal. Mělo by to být nazpívané vietnamsky.
O velký kus jinde než první počiny Deska není vysloveně špatná,místy dobře pobaví(The Cage),jen kompozičně dochází dech a nejvíce je to znát v hitovkách,které jsou tentokrát opravdu spíš jen destilát těch předchozích. Nejlepší je když deska krapet zpomalí (Broken,Gravenimage),ale k opakovanému poslechu deska taky moc nevybízí,na to má příliš hluchých míst(Victoria Secret,Silver Tongue) Lehce nadprůměrné album.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nejhorší album sonaty. Ale ve zlíně mě potěšila Cage, nezněla špatně:)
-bez slovního hodnocení-
Celkom nevyrovnane album. Megahity a totalna vata. Nadpriemer
-bez slovního hodnocení-
Toto album považujem od Sonaty za tretie najlepšie. Štyri skladby ma tu úplne dostali: The Cage (neuveriteľná šupa, ktorá sa preženie vašou hlavou a hitový refrén vám v nej ešte dlho zostane hučať), Victoria´s Secret ( najlepšia skladba na albume prešpikovaná parádnymi melódiami a gitarovo – klávesovými exhibíciami, samozrejme ukrutné power speedové tempo nesmie chýbať rovnako ako silný vokál Tonyho Kaka, ktorý to ťahá do neuveriteľných výšok), The Misery (prekrásna balada s tentokrát veľmi citlivým spevom a nádhernou vybrnkávačkou, ktorá vie navodiť poriadne nostalgickú a smutnú atmosféru) a The Ruins Of My Life (pekelné tempo a výborná stredná pasáž kde si klávesák aj gitarista poriadne precvičia prsty na rukách a predháňajú sa v krkolomných sólach...atmosféra je ako sa patrí mrazivá a v úvode sa odohráva stredoveká bitka). Ďalšie dobré skladby sú úvodná hitovka s krkolomným názvom, Gravenimage a Silver Tongue. Sonata má skvele zvládnutú produkciu aj zaranžovanie skladieb a v takmer všetkých songoch aj silné nápady. Verím, že podobnú jazdu dokážu predviesť aj naživo na festivale Masters Of Rock.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Hmm,speed metal.Strašná hrůza.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.