THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
celkem slušné, ale od minula jen málo pokrou, to však nemění nic na tom, že se to dobře poslouchá
Trochu jednoduché, ale stále dobré ... veľmi príjemné na počúvanie, no ale gule tomu chýbajú:-) super atmosféra...
-bez slovního hodnocení-
Nevím proč, ale "Coldness" se mi líbí ještě víc než první deska. Prostě a jednoduše mi přijde vyrovnanější. Doporučuju!
dobra oddychovka...
lepší než deska předchozí
No mám ji sice v originále doma, avska zádný zázrak to není proti wftd, chce to více nápadu.
coldness se mi nelibi tolik jako WFTD, ale jsem rad neobjektivni... tak proc nestrelit
Neni to trapne ani klisovite zato dost nudne album. Dve dobre piesne(Reason a Can You Hear The Sound) inac nuda.
Mě se Timova solovka líbí a basta :O))
PROC ???
Druhé album Tima se mi líbí více než jeho prvotina....
A mě se to zas celkem líbí. Určitě lepší jak první jeho solovka. Reasons jsou supr. navíc i klip k tomu přibalil. Což už se pomalu stává normálním dnes. Jen tak dál :-). Určitě lepší jak Elements part II. I když těžko srovnávat. tyhle solovky jsou vždy trochu citovější a osobnější jak domovské kapely. Včera jsem poslouchal 2x (libi se mi to) Mercury Tide - "Why?". A hned potom jsem si do repráků šoupl "domovský" Angel Dust - "The Human Bondage" a to byl taky celkem rozdíl :-) Já bych to nesrovnával. Každé je o něčem jiném. A solovka Kotipelta se mi rozhodně líbí. Pohodovka.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.