OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Skvělé album ! Sice trochu "slabší" než její předchůdce,ale pořad hodně vysoko.O hlase Dana Bárty netřeby mluvit-snad jen skvělý ! :-).
-bez slovního hodnocení-
Když jsem uslyšel debut, připadal jsem si jako ve snách, do kterých se chci zas a znovu vracet. Entropicture mě do snů opět krásně nenuceně vrátilo, možná jsou to sny maličko odlišné, s jiným příběhem a rozuzlením, ale jsou stejně příjemné a já se ještě nechci probudit.
dle meho je nova deska opravdu skvela a myslim, ze je to krok spravnym smerem od utahane a trochu uknourane Ilustratosfery (to neznamena, ze by se mi Il. nelibila vubec, ale novou desku povazuji za mnohem vyvazenejsi, poslouchatelnejsi a zabavnejsi - jednim slovem, tedy dvema - mnohem lepsi).
pan Bárta dospěl z intelektuálního mladého a nesmírně talentovaného hudebníka na takového zralého pana jazzmana ve středních letech, který už viděl svět a jsou mu vlastní různé zajímavé koníčky - hudba však zůstává a daří se tvořit čím dál lépe. Hodně dělá i band, jehož obsazení patří k nejlepším v ČR. Tihle lidé mají veškeré vrzálky fakt na háku.
velmi prijemna hudba s prijemnymi textami a specifickymi naladami. darmo, mam pre illustratosphere slabost, takze nemozem inak ako...
muj styl to neni - ja spis radsi P. Muka nbo P. Kotvalda ;-) Nektere songy mi zni trosicku nucene a mozna i podbizive. Ale mam-li byt objektivni ....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.