OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
paradna doska, Borknagar vladnu
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Začal bych tam, kde ve své recenzi skončil Marigold - totiž že The Empiricism je skutečně velmi dobré album. Oproti svému předchůdci je méně přímočaré a vyžaduje daleko více poslechů. Trpělivost posluchače je pak odměněna skutečným požitkem. Na druhou stranu se jedná o album, jehož kvality oceňuji pouze za určité nálady. Co se týče příchodu zpěváka Vintersorga, příjemně překvapil. Právě díky němu je zážitek poslouchat Gods Of My World a Inherit The Earth nebo Soul Spehere či The Stellar Dome. Přesto jsem měl a mám Vortexe o něco raději. U The View Of Everlast mám v jednom momentu pocit, jakobych slyšel ševelení Hansiho Kürsche z Demons And Wizards. Stejné bodování jako předchůdce Quitessence - 8,5/10.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Fantastická hitová deska, Vintersorg excelentní, opravdu charismatický vokál. Mě osobně sedí více než bohatýrský pohanský vokál Vortexe, který je ovšem taky samozřejmě skvělý. Nejraději mám úvodní 2 pecky, mega hitovku Soul Sphere, která v hlavě zní ještě dlouho po dohraní či hymnickou The Stellar Dome.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Famózní CD, zpěvák skvělý. Hned první poslech mě usadil na prdel a každý další byl lepší a lepší.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Odešel výborný zpěvák a přišel jiný výborný zpěvák a opět z toho byla výborná deska
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.