OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slipknot smíchali na toto album to nejlepší z jiných více či méně spřízněných kapel a vyšel jim z toho naprosto originální a nezaměnitelný materiál. Jsou brutální jako SEPULTURA blahé paměti, melancholičtí jako RED HOT CHILI PEPERS, útoční i citliví jako SYSTEM OF A DOWN, nasraní jako KORN a přesto jsou především svoji. Z jejich hudby sálá upřímnost a z každé skladby přímo tryskají emoce. Syrový „špinavý“ zvuk vše jen podtrhuje. Kapely jako SLIPKNOT nebo SYSTEM OF A DOWN určují, jakým směrem se bude vyvíjet metal. A proto se o osud tohoto druhu hudby neobávám.
Naprostá paráda,mylím si že je to nejvíce hudební album,kde se ukázali jako pořádní muzikanti.
Myslím, že je to nejlepší album Slipknot. Duality je jasným hitem, v Vermillion uslyšíte krásnou melodii (dříve neslýchané). Dvrdé skladby jsou o hodně barevnější a promakanější (ikdyž na Iowa byly taky velmi slušné), hardcoreové vlivy - paráda. Perfektní bubeník, skvělý zpěvák, mistrovský producent a zbytek taky nepokulhává za zmíněnými. Důvod mého hodnocení: půl bodíku dolů, protože jako na všech předchozích albech mi tam něco chybí nebo naopak přebývá. Album, které nahráli před "Slipknot" neberu v potaz. Jinak: jednička byla kult, ale byl to přece jenom "debut". Dvojka skvělá, ale některé skladby mně nedostaly. Z trojky mám asi nejlepší pocit, ale nikdy to není tak dokonalé, abychom mohli dát z čistým svědomím desítku. Sice já bych ji dal, ale z přihlédnutím k dalším bodujícím a jejich více nebo méně pravdivým výtkám dávám...9,5
nie zle album ale nepatri ani medzi moju totalnu spicu ale nazivo to musi byt zabijak
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.