OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
speed vobe nemusim ani Gamma ray nie ale uznam ze je to asi najlepsia kapela hrajuca tento "styl" a kai je vyborny gitarista
Toto album radím v diskografii Gamma Ray na tretie miesto (za No World Order a Somewhere Out in Space). Opäť sa to skvele počúva. Aj keď sa k tomuto albumu príliš často nevraciam zakaždým to strhne moju pozornosť. Je to dosť tvrdé power metalové album, ale skvelé melódie obohacujú každú skladbu snáď s výnimkou Short As Hell, ktorá znie ako Metallica a je najmenej nápaditá. Wings of Destiny je možno tuctová, ale s peknou melódiou. Vydaril sa aj cover It ´s A Sin. Táto skladba sa mi páči aj v origináli, ale Gamma Ray jej dodali ešte väčšiu atmosféru a chytlavosť. Za najlepšiu skladbu albumu považujem Strangers In The Night, ktorá patrí medzi absolútne vrcholy tvorby Gamma Ray. Na päty jej šliape skvelá hitovka Gardens Of the Sinner (obidve sú od Dana Zimmermana, vidieť kto skladá u Freedom Call). Absolútne strhujúca je aj Heavy Metal Universe, v prehrávači aj na koncerte je to veľká bomba. Mojou obľúbenou je aj Razorblade Sigh, ktorá tú agresivitu a živelnosť spoľahlivo prenesie aj na poslucháča. Samozrejme veľkými hitmi sú aj melodická Send Me A Sign a riffová Armageddon. No a nesmiem zabudnúť ani na najchytlavejšiu skladbu celého albumu Hand Of Fate. Ten refrén vám proste vlezie do hlavy či chcete alebo nie. Škoda že ju GR nehrajú naživo. A Kaiove sóla sú ozdobou každej skladby. Akurát jeho hlas sa trochu stráca v tom návale gitár. Nedá sa to počúvať často, ale plný počet bodov si to zaslúži.
-bez slovního hodnocení-
s albem Somewhere Out In Space je to jednoznačně nejlepší od GR a pro mě taky jedno z nejlepších tohodle žánru vůbec
Jednoznačně nejlepší GR!!!
Pri tomto albume Gamma Ray sa proste neubranim spomienkam... Genialne dielo zanru. 100 %
pre mna naj album od GR.taky hitovy :D
Tento styl už dlouhá léta neposlouchám, ale tahle placka je, v rámci tohoto žánru, absolutní vrchol! Ještě i dnes si ji s velkou chutí poslechnu a mačkám si slzy do jamek!
Nevím nevím...některé věci mi připomínají spíš pouťové hitovky, které jsou omílany všemožnými zábavovými kapelami...Jsou to sice pořád Gamma Ray, ale asi je to nejslabší deska, jakou jsem od nich slyšel.Solidní..ale to je na formát takovéhle kapely málo...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Teplota
vrchol jedne vyvojove etapy.
Hmmmm....To je násol!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.