THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Úchylácké aranže a pekelná atmosféra.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bavi!
-bez slovního hodnocení-
To se mi zase jednou nějaká kapela trefila do vkusu.
riadna sleha, bajecne momenty v prvych troch,siedmej skladbe a hlavne skvely zaver - titulna skladba
Opravdu nepochopím. Zjevně vnímavý (osoudil jsem podle žánrově pestrého soupisu oblíbených kapel) redaktor, dokázal svým slohově propracovaným posudkem naprosto znehodnotit skutečnou maxikvalitu tohoto alba a vůbec celé kapely. Rotting Christ je jedna z nejoriginálnějších a myšlenkově nejhlubších kapel na této planetě. Podobně jako u kapely Opeth, si jejich hudbu nikdy nemůžete s žádnou jinou splést. Záměrně jsem použil srovnání s výše zmíněnou kapelou, neboť z obou čiší neskutečná síla a emoce. I když je jejich vyjádření podbarveno rozdílnými způsoby, obě kapely v závěru pusobí stejně dokonale. Bravurní hráčské obsazení, nezaměnitelný vokál, více než charakteristické bicí a chaotické doprovodné efekty. Atmosféra písní Vám rozbuší srdce a zdá se, jako by byla přímo vytažená z pekla. To je samozřejmě jen kostra toho, co může Sanctus Diavolos a kompletně celá kapela nabídnout. 10 bodu nedám jen proto, že nesnáším pozérství či neobjetivnost a stále hledám něco víc. Přece jen, dosud neexistuje kapela, které bych dal za jakékoli album zmíněné body. Nicméně toto cd se přiblížilo asi nejblíže k mé laťce dokonalosti
Silně nesouhlasím s panem recenzentem, který zjevně nebere nic, co není rychlé a dravé. Opravdu vaší redakci někdy nechápu. Nic pro vás není dobré, co je originální a nové je špatné, protože to není dost "oldschool". A když se kapela vrátí ke kořenům a hraje "oldschool" tak je jednotvárná a nepřichází s ničím novým. Utvrzuje mě to v názoru, že každý recenzent by měl povinně dostat do ruky kytaru nebo jiný nástroj, aby předvel své tvůrčí schopnosti. Toto album je podle mě naprosto jedinečné a originální. Ve změti nespočtu odvětví se Rotting christ dokáží odlišt a to opravdu není jednoduché. Album vyvolává neuvěřitelnou atmosféru, kterou jsem zatím u nikoho jiného neslyšel. Je barvité, propracované a rozhodně není nudné! Možná by bylo lepší se zaměřit na to, co chtěla kapela vyjádřit (na její duši), než se hádat o to, jaký hraje styl.
-bez slovního hodnocení-
Je to dost podivny, ale chvilema je ta atmosfera docela vychytana. Jinak kytary nic moc.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.