THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Dost dobrá deska, i když rozhodně ne bez chyby - utahaná Dalai Lama, nudná Los, nevýrazná Keine Lust - ten zbytek je ale moc dobrý a chytlavý. Jedna z desek mého dětství a narozdíl od těch ostatních (Wishmaster nebo Century Child od NW), na téhle se čas moc nepodepsal. Stále si to občas s chutí dám.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Môj prvý metalový album vôbec. Teda tu dosť pracuje nostalgia.
-bez slovního hodnocení-
Hoci na mňa spočiatku toto album nezapôsobilo, postupne som sa mu dostal na koreň a dnes si ho dokážem v pohode celé užiť (na rozdiel napr. od "Muter")... Je iné ako predchádzajúce albumy, pritom zachováva typické znaky tvorby Rammstein...
velice rozmanité album. Rammsteini chtěli nahrát svoje nejtvrdší album a to se taky podařilo, i díky PERFEKTNÍMU zvuku- kytary přímo burácí, basa a bicí způsobují zemětřesení. Album je pestřejší než Mutter, k čemuž pomáhá třeba harmonika v Reise,reise i Moskau, angličtina použitá v Americe, ruština v Moskau atd. Zároveň je i melancholičtější, a právě tímto směrem se bude ubírat jeho následovník Rosenrot. Celkovou atmosféru dotváří zpěv sborů na pozadí (Morgenstern, Mein teil) a poprvé u Rammsteinů použitý orchestr. V textu Dalai lama se dokonce inspirovali Goethem. Nesmím zapomenout ani na překrásnou baladu Ohne dich nebo Amour kde Till opravdu zpívá. A Los je tak jednoduchá, až je geniální. Hlavně ta basa mě baví.Hodně songů z tohoto alba zaznělo na živáku Volkerball a to je vskutku velkolepá podívaná- doporučuju!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.