OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ja, natürlich...
Jojo, to byly casy....
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Vše co bych chtěl napsat tu už zaznělo:-)
Úžasné album minimálně za 10. (Spheres pak za 11!)
Jedno z naj. death albumov!Fakt dobré!
Jeden z vůbec nejkvalitnějších deathmetalových počinů, který kdy spatřil světlo světa, dokonale vyvážený přechod od čistě smrtícího projevu raných Pestilence k čistě technickému pojetí na desce "Spheres". Zvukově dokonale vycizelované album (produkce Scott Burns) nabízí skladatelsky košaté kompozice, délkou rozložené kolem pěti minut, kde se tradiční Mameliho kytarové postupy snoubí s nádherně melodickými sóly, náhlými změnami temp, virtuózními baskytarovými kousky a téměř chirurgicky precizními bicími Marca Foddise (dle mě jednoho z nejnedoceněnějších bubeníků extrémně metalových žánrů). Samostatnou kapitolou jsou pak krátké, zhruba minutové vsuvky mezi jednotlivými skladbami, kde kapela experimentuje především s klávesami a kytarovými syntezátory, a které vnášejí do hudebního děje stěží popsatelné napětí a atmosféru. Jsou to jakési krátké výlety do jiné dimenze, mimo prostor a čas. Album je jako stvořené pro otevřenější death metalové posluchače, vždyť velkoskladby jako "Secrecies of Horror", "Twisted Truth" nebo "Land of Tears" nejsou zubem času ani v nejmenším poznamenány. Fantasticky zasněná tečka "In Sorrow" je pak příznačným zakončením alba, které jsem slyšel možná stokrát, přesto se mi stále neomrzelo. A to bych řekl, že je někde blízko definici hudebního skvostu.
-bez slovního hodnocení-
Bez váhania. Skvelý album...
Klenot
Jasně, plnej kotel pro moji možná nejoblíbenější kapelku, jen to Spheres bylo na mě už trochu moc.
Tady nejde jináč než plný kotel.
SKVĚLÉ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nekompromisni a pritom atmosfericka promyslenost. A taky studnice inspirace pro x dalsich.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.